Kandidáti
Francie si zvolí prezidenta. Úvodní kolo má čtyři favority

Francouzi se chystají k prvnímu kolu prezidentské volby, které se uskuteční v neděli 23. dubna. Na výběr mají z 11 kandidátů, přičemž čtyři jsou považováni za favority. V čele pelotonu stojí podle průzkumů veřejného mínění centrista a bývalý ministr socialistické vlády Emmanuel Macron. Na druhém místě je šéfka nacionalistů Marine Le Penová, na třetím kandidát pravicových konzervativců François Fillon společně s levicovým radikálem Jeanem-Lukem Mélenchonem. Volby se konají ve světle čtvrtečního útoku v centru Paříže.

Prvního od posledních uchazečů dělí šest procentních bodů, a tak není vyloučené, že postoupí kterýkoli dva z této čtveřice, jejímž společným jmenovatelem přinášejícím politické body je kritika současného systému. Bezprecedentní je pro pátou republiku neúčast dosavadního prezidenta Françoise Hollanda, kterému končí první mandát a který měl právo usilovat o druhý.

Letošní volba, jejíž rozhodující druhé kolo se uskuteční 7. května, se odehrává v napjatém období pro Evropu, kterou otřáslo rozhodnutí v loňském referendu o odchodu Británie z Evropské unie a zvolení nepředvídatelného magnáta Donalda Trumpa americkým prezidentem.

Volby ve Francii jsou ostře sledované, protože dva z favoritů, Le Penová a Mélenchon, jsou protievropsky zaměření, chtějí opustit euro a zavést ochranářská opatření. Mélenchon se nicméně snaží svou rétoriku na poslední chvíli mírnit a usiluje o větší umírněnost. Ve Francii panují obavy, že by teoreticky mohli postoupit oba do závěrečného duelu - pro EU by už to ale podle pozorovatelů mohlo znamenat zahájení odpočítávání jejího politického konce. Za nejpravděpodobnější scénář se ale považuje postup proevropského Macrona s Le Penovou - tu by ve druhém kole pak měl Macron porazit dvoutřetinovou většinou.

Kromě neúčasti Hollanda, kterému průzkumy nedávaly sebemenší naději na postup do druhého kola, bude volba patrně mimořádná i tím, že se tam nedostane ani jedno z hlavních parlamentních politických uskupení, tedy tradiční pravice a levice.

Konzervativec Fillon doplácí na skandály, které zničily jeho budovanou image "čistého politika". Kromě údajně fiktivního zaměstnávání jeho manželky jako parlamentní asistentky v minulosti za horentní sumy, mu neprospělo ani přijetí drahých obleků v hodnotě malého auta od spřízněného podnikatele.

Socialista Benoit Hamon, který je pátý ve volebních průzkumech, doplácí zase na vnitřní rozkol mezi liberálním a levicovým křídlem strany, k němuž sám patří. V předvolebním boji ho opustili čelní socialisté s bývalým premiérem Manuelem Vallsem a nakonec i s Hollandem, kteří se postavili na stranu Macrona.

Hrozící propad představitelů hlavních stran a naděje na postup dvou radikálních politiků svědčí o zklamání z tradičních stran, které nedokázaly zemi zcela vysvobodit z dopadů ekonomické krize. Nezaměstnanost se pohybuje kolem deseti procent a je osmá nejvyšší v evropské osmadvacítce. Z mladých ve věku do 25 let není schopen najít práci každý čtvrtý.

Dalšími významnými otázkami jsou terorismus a imigrace. Země je od listopadu 2015 ve výjimečném stavu kvůli sérii teroristických útoků, které stály životy více než dvou stovek lidí. Pachatelé se hlásili k radikálnímu islámu, což zpětně vyvolává napětí mezi většinovou společností a menšinovými muslimy zastoupenými v několika generacích arabských přistěhovalců. Ti také tvoří největší podíl nejchudší části společnosti stižené nejvyšší nezaměstnaností.