Francouzská socialistická vláda premiéra Manuela Vallse ve čtvrtek v Národním shromáždění přestála hlasování o důvěře, spojené s kontroverzní reformou zákoníku práce. Pro pád vlády hlasovalo 246 zákonodárců, k odvolání kabinetu je však zapotřebí nejméně 288 hlasů. Hlasování o důvěře vyvolala konzervativní opozice v reakci na středeční rozhodnutí vlády zavést reformu zákoníku práce pomocí dekretu, čímž obešla parlament.
Reforma zaměstnavatelům usnadní přijímání i propouštění pracovníků. Plánované změny v uplynulých týdnech vyvolaly vlnu protestů po celé Francii. Paříží ve čtvrtek pochodovaly za silné asistence policie desítky tisíc demonstrantů. Protesty se odehrály v relativním klidu, policie ale proti radikálnějším demonstrantům použila slzný plyn.
Podobné scény se odehrávaly při protestech proti reformě i v Marseille, Nantes, Grenoblu, Montpellieru, Lille či Tours. V Toulouse byli při potyčkách s policií podle BBC zraněni dva mladí demonstranti. V Nantes a Rennes odboráři a studenti blokovali silnice a školy. Protesty mají pokračovat i příští týden. 
Mimořádným krokem, který umožňuje ústava, se vláda vyhnula nebezpečí, že schválení změn rok před volbami parlamentu a hlavy státu zablokují její vlastní poslanci. Zmírnění ochrany zaměstnanců podle vlády povzbudí podniky k přijímání nových pracovníků. Kritici však tvrdí, že reforma umožní zaměstnavatelům obcházet práva zaměstnanců.
Cílem vlády je zpružnit pracovní trh a snížit nezaměstnanost, která je dlouhodobě vysoká. Prezident François Hollande slíbil, že se příští rok nebude ucházet o druhý prezidentský mandát, pokud nezačne počet lidí bez práce stabilně klesat.
Kritici reformy odsuzují hlavně tři body, a to záměr zavést maximální výši odstupného v případě propouštění, zmírnění podmínek propouštění zaměstnanců z ekonomických důvodů a menší závaznost dodržovat pětatřicetihodinový pracovní týden, který socialisté prosadili v roce 2000.
Za 57 let Páté republiky vláda nezískala důvěru jen jednou, a to v roce 1962 kabinet Georgese Pompidoua. Tehdejší prezident Charles de Gaulle ale nechal rozpustit Národní shromáždění a jeho pozdější nástupce Pompidou se nakonec stal nejdéle úřadujícím premiérem Páté republiky.
