Město Gdyně na severu Polska založilo internetový server s cílem zjistit osud svých 120 tisíc obyvatel, kteří zde žili před druhou světovou válkou a z nichž většinu nacističtí okupanti vyhnali nebo zabili.
"Cílem tohoto programu je zjistit, co se stalo s každým obyvatelem našeho města. Byli zabiti a za jakých okolností? Byli deportováni, nebo prchli do zahraničí, kde zemřeli přirozenou smrtí?" vysvětluje šéf projektu Ryszard Toczek.
Podle odhadů, které jsou dosud k dispozici, vyhnali Němci z Gdyně po její okupaci v říjnu 1939 na 50 tisíc Poláků. Podle těchto předpokladů bylo, jak uvádí Ryszard Toczek, zastřeleno v nedalekých lesích na 12 až 13 tisíc občanů, především úředníků, učitelů a kněží. Nacisté v roce 1944 spálili lidské ostatky a zahladili stopy po pohřebištích.
"Máme seznam pouze tří tisíc usmrcených lidí. Nemáme věrohodné a úplné údaje, proto jsme tento projekt zahájili," vysvětluje Ryszard Toczek.
"Tyto údaje potřebujeme, abychom Němcům nepřičítali více zločinů, nebo naopak méně. Nemůžeme se opírat o odhady, které jsou podhodnoceny či nadhodnoceny," upřesňuje.
Na internetové stránce www.2wojna.gdynia.pl město zveřejnilo první seznam jmen převzatých z telefonního seznamu Gdyně z roku 1937.
Program byl zahájen 1. září, ten den, kdy v roce 1939 nacistické Německo přepadlo Polsko a začala druhá světová válka.
"Naše pátrání zahajujeme na poslední chvíli, svědků tohoto historického období je rok od roku stále méně," zdůrazňuje Ryszard Toczek.
Po internetu již přišla první svědectví. Nyní je znám osud jedné obyvatelky Gdyně, kterou válka vyhnala do Francie. "Marii Jaszunskové, která žila v roce 1939 v ulici Swietojanska číslo 89, se z Gdyně podařilo uprchnout," napsal jeden uživatel internetu.
"Mladé pracovnici francouzské společnosti zabývající se námořní dopravou a sídlící v tomto velkém polském přístavu její zaměstnavatel, který balil kufry, nabídl, aby odjela do Francie s ostatním francouzským a polským personálem. Pracovala pak pro tuto společnost v Paříži, kde počátkem 70. let zemřela," uvedl.
Gdyně byla v mladém meziválečném Polsku, které získalo nezávislost po 123 letech rozdělení mezi Rusko, Německo a Rakousko-Uhersko, moderním, prosperujícím městem.
Polsko získalo v roce 1918 jen malý přístup k Baltskému moři, Gdaňsk (německy Danzig) byl od Německa oddělen, ale stal se svobodným městem pod kontrolou Společnosti národů, proti vůli obyvatel, kteří byli z převážné části Němci.
Nezávislé Polsko se tedy rozhodlo vybudovat moderní přístavní město několik kilometrů od Gdaňsku, aby si zajistilo svou ekonomickou nezávislost.
Když však nacisté Polsko porazili, byla Gdyně začleněna do Německa pod silně germánským názvem Gotenhafen (přístav Gótů, východogermánského kmene).
Němci odsud ve snaze germanizovat region, o který v roce 1918 přišli, Poláky vyhnali a na jejich místo usadili Němce z pobaltských zemí.
V přístavu Gdyně, který byl v té době v oblasti Baltského moře nejmodernější, zřídili Němci vojenský přístav.
"Nechceme žádné vyrovnávání účtů, jako to dělají města Varšava nebo Poznaň, která vyčíslují finanční výši ztrát způsobených Němci," zdůrazňuje Ryszard Toczek.
"Naším cílem je pouze poznat naši historii," podotýká.
Foto: archiv
