Bývalý komunistický diktátor Tito, kterého v nezávislém Slovinsku dlouho ignorovali, zajímá historiky této země stále více. V Lublani je mu nyní věnována výstava.
Josip Broz Tito (1892-1980) se stal silným mužem Jugoslávie v roce 1945 a později byl jmenován doživotním prezidentem. Jeho osobnost - na jednu stranu nelítostný diktátor, na druhou stranu vůdce z později idealizované epochy - rozděluje slovinskou společnost od roku 1991, kdy se země stala nezávislou.
"Tito byl respektuhodný státník, nebyl chamtivý a nic si pro sebe nenechával," ujišťuje dvaašedesátiletá Damjana, která si se svou vnučkou přišla prohlédnout výstavu nazvanou Tito, jugoslávská ikona, která je v Lublani otevřena do konce února.
"Bylo načase, aby se taková výstava uspořádala," soudí Robert, jenž se narodil šest let po smrti bývalého vůdce a pro něhož je Tito především tématem k debatě v rodinném kruhu. "V době Tita byly časy lepší. Lidé sice neměli více peněz než dnes, ale hodnoty byly jiné, lidé byli lepší, vzájemně si důvěřovali," říká.
Idylický obrázek protiřečí skutečnosti, neboť Tito jednal nelítostně s politickými oponenty, posílal je do zvláštních věznic a táborů, zvláště na neblaze proslulý ostrov Goli Otok ležící u dnešního Chorvatska. Mnozí zmizeli navždy.
Historik Jože Dežman se obává glorifikace diktátora zodpovědného za smrt více než 100 tisíc lidí, z nichž někteří byli nacistickými kolaboranty, avšak také mezi nimi byli civilisté, kteří se po roce 1945 pokusili z Jugoslávie uprchnout, ale byli zadrženi, souzeni a popraveni.
"Je smutné vidět, jak mladí lidé, jimž rodiče celý život o Titovi lhali, stále věří, že měli pravdu. Titovu kultu musíme čelit fakty, musíme kriticky zkoumat jeho dobu," říká Dežman.
Na výstavě je série osobních předmětů, videozáznamy i fotografie Tita s předními světovými politiky, od amerického prezidenta Richarda Nixona po etiopského císaře Haile Selassieho, a dalšími osobnostmi, jako byly kupříkladu herečky Elizabeth Taylorová či Sophia Lorenová. Titovy fotografie se objevovaly na předních stranách magazínů Paris Match nebo Time.
Boduje roztržkou se SSSR
"V mnoha školních učebnicích se o Titovi píše pozitivně, zejména pokud jde o jeho boj proti nacismu a jeho pozdější roztržku se Sovětským svazem," vysvětluje historik z Lublaňské univerzity Božo Repe.
Tito, který se od roku 1949 distancoval od Moskvy a od Stalina, uměl šikovně proplouvat mezi východním a západním blokem. Jugoslávský režim zdaleka nebyl demokratický, přesto však byl méně tvrdý než v zemích za železnou oponou.
Podle Dežmana jsou války, které v 90. letech zasáhly bývalou jugoslávskou federaci a rozdělily ji, hlavním důvodem nostalgie Slovinců po Titově éře.
O bývalém vůdci se sice veřejně nediskutuje, ale v posledních letech jdou velmi dobře na odbyt knížky vyprávějící o jeho soukromém životě, o jeho láskách a dokonce o tom, co rád jedl.
"Neobdivuji ho, ale ani ho nekritizuji," tvrdí dvaadvacetiletá Sonja, vnučka paní Damjany. "Babička mi o něm vyprávěla a já ho dnes vidím jako muže z lidu, s mnoha dobrými vlastnostmi," dodává.
Na výstavě nejsou nijak zatajeny věznice stavěné pro politické oponenty.
"Nechceme ho soudit. Naším přáním je, aby si všichni, kdo expozici navštíví, učinili svůj vlastní obrázek," zdůrazňuje Mojca Poredosová, která výstavu organizovala za agenturu Ti&To. Soudí, že je načase, aby se Tito stal "historickou osobností" se všemi klady i zápory.
