Werich dej blbci funkci a vymysli papír !! Naftové motory mají, zdá se, v západní Evropě utrum. Automobily, produkující emise, se do měst brzy přestanou pouštět. Je to dobré pro zdraví lidí, ekonomiku?
Nedělejme předčasné závěry o budoucnosti spalovacích motorů. V poslední době se i v českém tisku objevila řada racionálních argumentů, které zpochybňují obrat Evropské unie k elektromobilitě. V době, kdy jsou v Německu uzavírány jaderné a uhelné elektrárny a kontinentu hrozí energetická nouze, nepředstavuje sázka na individuální elektromobilitu racionální krok. Nemluvě o potřebě obrovských investic do infrastruktury, která s elektromobilitou souvisí. Většina evropských států zatížených značnými dluhy a vysokými mandatorními výdaji a trpících dlouhodobou hospodářskou stagnací si je jednoduše nemůže dovolit. Je to příklad typického vítězství ideologických a utopických cílů elit odtržených od reality nad racionalismem a pragmatismem.
Elektromobilita má význam pro hromadnou dopravu ve velkých městech v podobě tramvají či trolejbusů, ale jako základ individuálního automobilismu, který je od doby Henryho Forda a nástupu proslulých německých, francouzských či italských „lidových“ vozů spojován s osobní svobodou a prosperitou, jde o slepou vývojovou větev. Ekonomické a sociální ztráty, které vzniknou do doby, než se pod tlakem finanční nutnosti od této politiky ustoupí, budou obrovské. Hrozí, že jedno velké hospodářské odvětví bude v Evropě nenapravitelně poškozeno.
To samé by rádi i Piráti v Praze. Více odstavných ploch, více vlaků, jenže kapacita je mnohdy zcela naplněna. Kam to všechno povede?
Anketa
Babišova vláda podává žalobu proti Evropské komisi ve věci dotací Agrofertu. Vadí vám to?
Vadí
6%
Nevadí
94%
hlasovalo: 6248 lidí
Navzdory tomu, kdo tyto záměry prosazuje, se domnívám, že dobře vymyšlený systém příměstských vlaků a odstavných parkovacích ploch s dostatečnou kapacitou na okrajích metropole by byl pro velkoměsto, do něhož každý den přijíždí za prací až dvě stě tisíc lidí, velkým přínosem. Bohužel chybí dlouhodobá koncepce a konsenzus, které by v tomto ohledu posunuly Prahu mezi nejrozvinutější západní metropole, kam svým významem bezpochyby náleží. Dopravní infrastruktura je důležitá pro hospodářskou výkonnost a sociální soudržnost a je i znakem vyspělosti dané společnosti. Bylo velkou chybou polistopadového režimu, že v tomto směru nevyvinul mnohem větší úsilí. Postrádáme dálniční síť, rychlodráhy a kvalitní spojení mezi krajskými či většími městy, jež by této zemi daly výrazně odlišný charakter. Zrodil by se viditelný, každodenně prožívaný a využívaný důvod hrdosti na Českou republiku.
Díky nejrůznějším přidaným finančním částkám bude nárůst ceny obyčejného auta mnohem vyšší, než tomu bude třeba u luxusního vozu, jehož cena stoupne jen nepatrně. Je toto sociálně spravedlivé?
Finanční nedostupnost automobilů pro běžného občana a exkluzivní vlastnictví osobního dopravního prostředku je symptomem širšího fenoménu. Od přelomu osmnáctého a devatenáctého století, kdy se postupně vládnoucí ideologií Západu stal liberalismus, se rozšiřovala míra osobní svobody a relativně snižovaly sociální rozdíly. Tím se povaha západní civilizace radikálně odlišila od mimoevropských společností, jejichž struktura zůstávala dlouho středověká. Zrodila se mohutná střední třída, která zaštítila demokratické instituce. Byli to prostí lidé bez vyššího vzdělání, drobní podnikatelé, řemeslníci nebo zaměstnanci, kteří se nejvíce zasloužili o porážku velkých totalitních hnutí dvacátého století, a to často navzdory politice appeasementu vládnoucích elit. Stručně lze říci, že mnichovskou dohodu odčinili muži a ženy z předměstské periférie nebo vesnice. Jsem přesvědčen, že právě obyčejný člověk, opírající se o tradici, rodinu a místní komunitu, tvrdě pracující kvůli lepší budoucnosti svých dětí a v případě potřeby ochotný splnit svou vlasteneckou povinnost, je největším sociálním výdobytkem moderní západní společnosti.
V posledních desetiletích se bohužel právě tento „obyčejný člověk“ stal předmětem soustředěného ekonomického, politického a mediálního tlaku. Úzká elita těžící ze zisku globálních korporací a nadnárodních byrokratických struktur se snaží vytvořit nový feudální řád. Mezi sebou a „plebsem“, propadajícím se do chudoby, buduje neprodyšnou bariéru dědičných privilegií a výsad. Ten, kdo se postaví na odpor, je stigmatizován jako „populista“ či „zmatený bílý muž“, vyřazován z veřejného prostoru a vystaven mediální štvanici. Jsme svědky zvláštního fenoménu „fašizace“ politického středu.
Levicoví revoluční radikálové, kteří dříve hájili zájmy pracujících, se sami stali spolutvůrci či spoluviníky zmíněného systému výměnou za „prestižní“ pozice v akademické a mediální sféře. Myslím, že často používaný název „nová aristokracie“ pro globální elitu jednadvacátého století není zcela přesný. Tradiční aristokracie byla vázána kodexem cti a povinností ochrany poddaných a vojenské služby. Když tuto funkci na sklonku
0 hlasů
Nejdiskutovanější názory
cestmir beranek (7 hlasů) 04.02.2020 09:04
Ona dostane nějakou nobelovku pro debily? I když NC míru je uznávanou...
Bob Kadet (5 hlasů) 04.02.2020 14:50
Měchuro, tak na rozdíl od tebe alespoň napíše nějaký názor. Ty se...
Bob Kadet (5 hlasů) 04.02.2020 15:45
Hlavně aby si holka nechala do té vodnaté hlavy udělat obstřik...
Zdeněk Šmerda (4 hlasy) 04.02.2020 17:34
Bože chraň. Nobelova cena byla mnohokrát devalvována a dostali ji...
František Matouš (3 hlasy) 04.02.2020 20:42
Chudák holka, zařadit se po bok teroristů jakými byli Arafat či...