Slavný norský mořeplavec a etnograf Thor Heyerdahl se celý život snažil potvrdit, že oceán nebyl pro staré civilizace nepřekonatelnou překážkou. I když jeho hypotézy mnohokrát ztroskotaly, zůstal symbolem dobrodružné sveřeposti a víry ve schopnosti dávných předků. Do dějin se navždy zapsal legendární expedicí Kon-Tiki, jíž chtěl dokázat, že Polynésii mohli osídlit peruánští indiáni, a nikoli pouze asijské národy. To se ale nepotvrdilo. V roce 1969 se na člunu Ra snažil při plavbě z Maroka k americkým břehům potvrdit, že tisíce let před Kolumbem mohli starověcí mořeplavci přeplout Atlantský oceán a usadit se na pobřeží Ameriky. Tuto možnost ale dokázal až při expedici Ra-II, která skončila po 57 dnech 12. července 1970 u břehů Barbadosu.
Rodák z norského Larviku na sebe poprvé přitáhl větší pozornost v roce 1947, kdy chtěl plavbou na voru z balzového dřeva Kon-Tiki dokázat pravost legend o příchodu praotců obyvatel Polynésie z Jižní Ameriky, nikoli z Asie. Loď vyplula z peruánského přístavu Callao 28. dubna 1947 a svou pouť ukončila po asi 8000 kilometrech na polynéském útesu Raroia 7. srpna 1947. Na podporu Heyerdahlových teorií se poté vydal na plavbu Pacifikem i český cestovatel Eduard Ingriš, který po druhé světové válce žil v Jižní Americe. Oponentem se stal Bengt Danielsson, někdejší člen posádky Kon-Tiki, jenž se přiklonil k názoru, že právě Amerika byla osídlena z Asie.
Heyerdahlovu hypotézu o jihoamerickém osídlení tichomořských ostrovů ovšem genové rozbory nepotvrdily. Nicméně všechna tajemství se zatím vysvětlit zdaleka nepodařilo: vědci pořád nemají tušení, jak se do Polynésie dostaly už v prehistorii jihoamerické sladké brambory a tykve.
Později se Heyerdahlova pozornost přenesla k Atlantskému oceánu. Po archeologických objevech na Newfoundlandu, které přinesly důkazy o pobytu Vikingů na severu Ameriky, si položil otázku, zda obdobně dlouhé plavby nemohly podniknout starověké středomořské národy (například Féničané). Materiálem na výrobu jejich lodí byl papyrus (stonky rostliny šáchor), rostoucí v blízkosti Nilu, ale i v Americe. Heyerdahl vyhledal místa, kde i ve 20. století papyrus rostl, i stavitele schopné vyrobit tradiční metodou lodi starověkých plavců.
"Byl jsem přesvědčen, že staří Egypťané a jejich současníci byli mnohem lepšími námořníky, než se soudí," uvedl v jednom článku. Skeptici jej ale varovali. Prý to je bláznovství hraničící se sebevraždou.
V Egyptě stavitelé od Čadského jezera zhotovili z papyru, který byl dovezen z Etiopie, patnáctimetrové plavidlo, které dostalo podle egyptského boha Slunce jméno Ra. Loď vyplula ze starověkého přístavu Safí na atlantském pobřeží Maroka v květnu 1969 přes Atlantik. Heyerdahl pokus v neustávajících bouřkách vzdal v červenci 1969, kdy měla loď za sebou 54 dní plavby a 5000 kilometrů.
Pokus číslo dva
Norský badatel se ale nevzdal. V roce 1970 mu jihoameričtí indiáni pomohli postavit Ra-II, konstruovaný tentokrát jako katamarán. Loď vyplula ze Safí 17. květnu 1970 a mezinárodní posádku tvořilo osm mužů z osmi států - vedle Heyerdahla Američan Norman Baker v roli navigátora, potápěč Georges Surijál z Egypta, lékař Jurij Senkevič ze SSSR, antropolog Santiago Genovés z Mexika, marocký lodní tesař Madání, fotoreportér Carlo Marri z Itálie a japonský kameraman Kei Ohara.
Loď plula podél afrického pobřeží a již před mysem Juba se obrátila k západu. Plavba, během které se potápěla zadní část lodi, skončila 12. července 1970 u břehů Barbadosu. Její plavba trvala 57 dní a byla dlouhá více než 6100 kilometrů. Heyerdahl tak prokázal, že bylo možné pradávné spojení mezi "starým" a "novým" světem. O obou expedicích vydal knihu a natočil dokumentární film.
A Heyerdahl dál podnikal další výpravy, ale i publikoval, přednášel, bojoval proti drancování přírody. V roce 1978 let plavbou na rákosové lodi Tigris z Iráku přes Perský záliv do Indického oceánu ukazoval, že se tudy mohla šířit civilizace. Později vedl mezinárodní průzkumné expedice zejména na souostroví Maledivy v Indickém oceáně a v okolí pyramid v Túcume v severním Peru. V závěru života Heyerdahl zase odborníky poněkud zaskočil. Historikové se nijak nehlásí k jeho teorii, že Kryštof Kolumbus dosáhl Ameriky už jako mladý námořník na dánsko-portugalské výpravě v roce 1477, takže pak při své slavné plavbě v roce 1492 věděl, kam pluje. Rozborem dávných mýtů také Heyerdahl dospěl k názoru, že Vikingové přišli na Skandinávský poloostrov před 2000 lety z oblasti od Azovského moře.
Heyerdahl zemřel v 87 letech 18. dubna 2002 v Itálii.
