Adolf Hitler bydlel téměř celá dvacátá léta v podnájmu v mnichovském domě, který měl židovského majitele. Tomu byl podle magazínu Spiegel budoucí nacistický vůdce a strůjce vyvraždění šesti milionů Židů poměrně sympatický.
Do domu na ulici Thierschstrasse 41 se Hitler nastěhoval jako neznámý veterán první světové války v roce 1920 a s přestávkou, kterou musel po neúspěšném pokusu o puč z roku 1923 strávit ve vězení, zde žil až do roku 1929. O pouhé čtyři roky později stanul v čele Německa.
Pětiposchoďový dům patřil podle historika Paula Hosera židovskému majiteli Hugovi Erlangerovi, který na svého podnájemníka vzpomínal v roce 1934 v rozhovoru s Hitlerovi nakloněným životopiscem takto: "Musím přiznat, že Hitler mi byl docela sympatický. Potkával jsem ho často na schodech nebo u vchodu - zpravidla si přitom něco zapisoval do svého sešitu na poznámky - a většinou se mnou velmi přátelsky prohodil pár nezávazných slov. Nikdy jsem neměl pocit, že by na mě pohlížel jinak než na ostatní lidi."
Erlanger byl o osm let starší než Hitler a stejně jako on byl veteránem první světové války. Mnichovský dům, v jehož přízemí měl svůj obchod, koupil jen několik měsíců poté, co se do něj Hitler nastěhoval. Nacionálně socialistický politik si zde do roku 1925 od Reichertů, jedné z podnájemnických rodin, pronajímal malý pokoj a později místnosti dvě, v nichž často přijímal své politické souputníky i dámské návštěvy.
"Protože jsem Žid, zajímal jsem se co nejméně o aktivity mého podnájemníka a nacionálních socialistů," poznamenal k tomu později Erlanger. O dům přišel v roce 1934, kdy ho převzalo město Mnichov. Důvody nejsou zcela zřejmé, je ale možné, že se mělo utajit, že Hitler bydlel u Žida.
V roce 1938 byl Erlanger načas zavřen do nacistického koncentračního tábora Dachau, později musel nuceně pracovat v Bavorsku. Před smrtí během holocaustu ho zachránilo manželství se ženou, která nebyla Židovka. Díky němu se vyhnul deportaci do některého z vyhlazovacích táborů.
