Řekne-li se Londýn, vybaví se spoustě lidí červená telefonní budka. Jeden z nejznámějších symbolů hlavního města Spojeného království je v dnešní moderní, digitální době ohrožen. Obyvatelé Londýna však dělají vše možné, aby budky ve městě zachovali. Nejčastěji pro ně hledají nové využití. Ukázal to server BBC.
Populárním telefonním budkám hrozí postupný zánik, vinen je samozřejmě technologický pokrok. Doba se výrazně posunula, dnes už má každý svůj mobilní telefon a z něj přístup na internet. Klasické telefonní budky tedy ztrácejí svůj význam a postupně chátrají.
Aktivistická skupinka Londýňanů se pokouší budky udržet v zachovalém stavu a pravidelně je chodí čistit, případně opravovat. "Telefonní budky jsou britskou ikonou. Když vypadají ošuměle na fotografiích turistů, které pak vidí celý svět, tak se mi to nelíbí. Proto jsem si řekla, že bych je mohla čistit. Je to pouze ze slušnosti," říká nadšená aktivistka Emily Cliftonová.
"Když jsem jednu viděla v doslova hrozném stavu, bylo to skoro jako vidět staršího příbuzného v nesnázích," dodává. Ve své dobrovolné práci není sama. K jejímu nápadu se přidávají i další. "Rádi Emily pomáháme, protože si myslíme, že to za to stojí. Vypadá to pěkně, když jsou budky hezky vyčištěné," tvrdí dobrovolnice Hannah Hendersonová.
| První telefonní budka vznikla už v roce 1884. Tehdy však ještě budky neměly standardizovaný design. Jejich pozdější výraznější nástup přišel zejména proto, aby telefonování mohla využívat také chudší vrstva obyvatel. |
| V roce 1921 představila společnost Post Office první budku Kiosk 1 (K1), která už měla konkrétnější design. Barva se však měnila, aby ladila s okolím, ve kterém byla daná budka nainstalována. |
| Byl to až slavný architekt sir Giles Gilbert Scott (Elektrárna Battersea v Londýně, Liverpoolská katedrála), který v roce 1924 navrhl nejznámější podobu klasické červené budky s klenutou střechou zvanou K2. |
| Její výroba začala o dva roky později a skončila v roce 1935. Za tu dobu se vyrobilo 1700 kusů. Ačkoliv od 80. let započal postupný úpadek budek, stále jich ještě dnes zbývá 224. |
Snahy nadšených dobrovolníků však červené budky nejspíš nespasí. "Jejich údržba je náročná a nejsou příliš vhodné pro handicapované lidi. Jsme povinni mít docela vysoké procento telefonních budek, které mohou lidé se zdravotním postižením použít," říká David Hay, vedoucí kulturního dědictví a archivů BT Group, což je nejstarší komunikační společnost na světě.
V posledních letech jsou budky často nabízeny k prodeji soukromým sběratelům nebo místním komunitám, které se snaží pro ně najít nové využití. Některé z nich byly přetransformovány do malých knihovniček, jiné zase slouží jako úložna pro veřejný defibrilátor.
Z budky opravna mobilů
Speciální využití pro jednu z nich našel Fouad Choaibi, který si založil malou firmu na opravu mobilních telefonů. Opravuje je hned na místě právě ve své malé budce přímo v centru Londýna. "Nejsem klaustrofobik. Pokud pracujete na ikonickém místě, tak jste ikonou taky," usmívá se a ochotně se fotí s lidmi, kteří jsou jeho speciálním a užitečným obchůdkem fascinováni.
Žádné datum k definitivnímu odstranění telefonních budek z Londýna ještě nebylo stanoveno. Zdá se však, že je to jen otázkou času. Díky vynalézavosti lidí ale některé přežijí, respektive už přežívají, pouze změnily svůj účel.
