Se svými luxusními sedany a skladišti naplněnými oděvy vzdoruje "Chinatown" v italském Pratu krizi. Závany nelegálnosti, které vycházejí z tohoto uzavřeného světa jsou však stále méně tolerovány.
"Každý týden zadržíme v průměru 20 nelegálních pracovníků. V dílnách na výrobu konfekce jsou zřízeny noclehárny, kde spí po dvou až třech nad sebou," uvádí komisař Stefano Bianchi z městské policie v Pratu ve středoitalském Toskánsku.
Jednotlivé části oděvů jsou většinou dodávány večer a přes noc je sešívají dělníci, kteří pracují 16 až 18 hodin v celku pro italský a evropský trh.
"Při nedávné inspekci se registr jednoho podniku zmiňoval o třech zaměstnancích. V dílně ale bylo na 20 šicích strojů," říká komisař, jehož muži kontrolují čínské podniky spolu s karabiníky, finanční policií, hygieniky, hasiči a pracovní inspekcí.
Kromě práce na černo jsou nejčastějšími proviněními využívání prostorů k jiným účelům, než je stanoveno, a porušování bezpečnostních předpisů, jako je skladování plynovým bomb pro vaření.
"Budovy jsou obstaveny, ale jejich italští majitelé se brání a tvrdí, že o ničem nevědí. O několik měsíců později jsou na trhu znovu," říká policista hlídkující v Iolu jihozápadně od Prata.
Tato průmyslová zóna, kde v řadách stojí desítky hal, jež jsou všechny obsazeny Číňany, se tak trochu podobá Orientu s červenými páskami ovinutými kolem mříží a s nápisy vyvedenými v čínštině a italštině.
Avšak pláštěnky prodávané ve velkém za 11 eur (necelých 300 Kč), jež vyrobili z čínské látky Číňané, nesou tak vábivou značku "Made in Italy". A zcela legálně.
Boom italské Číny
Dlouhá cesta Číňanů do Prata, nejvýznamnějšího italského textilního centra, jež od roku 2001 prožívá krizi, začala počátkem 90. let z východočínské provincie Če-ťiang.
Imigranti nejprve šili pro konfekci v malých sériích, méně významný sektor v Pratu, v němž převládají tkané látky a úplety, a počátkem tohoto tisíciletí si začali zakládat vlastní podniky.
Dnes je takových čínských podniků více než 3500, což je pro italské město rekordní počet. Ze 70 procent se specializují na konfekci v malých sériích.
Podle novinářky ekonomického deníku Il Sole 24 Ore Silvie Pieracciniové, autorky studie o pololegálním sektoru v Pratu, kam je obtížné proniknout a dohovořit se zde s lidmi, kteří umějí jen málo italsky, tyto podniky vyrábějí denně na milion kusů oděvů a denně do Číny posílají kolem milionu eur (26,5 milionu Kč).
Čínské podniky se rodí a hynou s velkou rychlostí, ročně jich vznikne a zanikne 60 procent. To jim především umožňuje vyhýbat se různým postihům.
Počet čínského obyvatelstva zde zároveň vzrost na 23 tisíc, k nimž je třeba ještě připočítat na šest tisíc nelegálních imigrantů, uvádí městská radní pro otázky integrace běženců Andrea Frattaniová.
"Máme vztek na Číňany, kteří tu žijí nelegálně," svěřuje se jeden z obyvatelů a vyjadřuje tak pocit velmi rozšířený v této době krize.
"Čínské podniky by mohly být bohatstvím, kdyby respektovaly pravidla. Avšak tato nezákonná konkurence vyvolává více zla než užitku," stěžuje si předseda místního sdružení podnikatelů Riccardo Marini. Znepokojuje ho také "šíření viru" nelegálního zaměstnávání imigrantů v italských podnicích.
Foto: Profimedia, Wikimedia Commons
