Přimět britského evropského poslance v tyto dny k rozhovoru není nic snadného. A to i když s nimi chce promluvit zástupce českých médií, které jsou jim tak říkající jedno. Když jsem včera žádala jednu zástupkyni britských ostrovů, bylo mi sděleno, že je "mediálně vytížená".
Britové v europarlamentu totiž až po uši vězí v neustále narůstajícím skandálu spojeným se zneužíváním finančních náhrad, které jím z titulu funkce náleží.
I v České republice se mnohokrát psalo o tom, jak europoslanci tyjí z tučných náhrad a fondů Evropského parlamentu, tedy z peněz daňových poplatníků, například tím, že zaměstnají příbuzné. Ovšem na britské zástupce lidu v Bruselu dopadla aféra natolik, že padají hlavy.
Minulý týden rezignoval šéf konzervativců v europarlamentu Giles Chichester a po něm jeho kolega Den Dover. Oba dva čelí obvinění, že vypláceli statisíce liber svým rodinným firmám za nejrůznější služby. Není snad dne, kdy by nepřibylo další jméno. V podezření se naposledy ocitli další Britové - John Purvis, Sir Robert Atkins a Sajjad Karim.
Purvisův případ patří mezi zcela nejsilnější v přehlídce důkazů, jak si europoslanci schovaní v Bruselu či Štrasburku, mastí kapsy. Z peněz daňových poplatníků údajně vyplácel zhruba 150 tisíc eur ročně firmě jmenující se shodou okolností stejně jako on Purvis & Co.
Sídlí na jeho adrese ve Velké Británii a Purvis figuruje na výplatní listině. Europoslanec, působící v parlamentu bezmála třicet let, se ovšem brání tím, že tato praxe byla až do roku 2003 legální a po změně pravidel se sám snažil o jejich vyjasnění.
Atkins, který na začátku devadesátých let působil v britské vládě jako ministr dopravy a ministr pro sport, si pak podle britského tisku nechal z veřejných peněz proplatit cestu do USA ve výši tří tisíc eur. V New Yorku se totiž v tu dobu ženil jeho syn. Atkins se hájí tím, že se sešel se během pobytu s mnoha americkými politiky. Souvislost s veselkou syna je podle něj jen "šťastnou souhrou náhod".
Skandál silně rezonuje doma v Británii. Předseda konzervativců David Cameron, kterému se zatím daří držet náskok nad vládními labouristy, se obává o image strany. Do Bruselu proto poslal svého hlavního finančního „auditora", aby se na finanční machinace podíval z blízka. Samozřejmě, že nejen britští politici zasedající v Bruselu si jednoduše řečeno mastí kapsy. Podobné případy lze nalézt v kterékoli národní skupině. I čeští europoslanci zaměstnávají rodinné příslušníky. Poměrně běžnou praxí bývalo například proplácení letenek v byznys třídě, ač dotyčný letěl v levnější, ekonomické třídě.
Británii se ale podobná provinění nezametávají pod koberec tak, že se o nich přestane psát, ale trestají se ztrátou politické kariéry.
Foto: tisková služba EP
