Jeden britský kolega se mě zeptal, jestli český prezident Václav Klaus mluví rusky. Odpověla jsem, že ano a že je na to také náležitě hrdý.
Za dotazem se skrývala stížnost pocházející z ruských zdrojů, podle které český prezident během summitu Evropská unie-Rusko v Chabarovsku mluvil i rusky. Tím údajně mátl své evropské kolegy-politiky, kteří mu coby zástupci ruštinou nepolíbených zemí nerozuměli.
Vysvětlila jsem, že český prezident vždy rád vystaví na odiv svou znalost angličtiny, němčiny a ruštiny. Poté, co byl zvolen poprvé prezidentem v roce 2003, jsem s ním jako „hradní" zpravodajka dva roky cestovala po světě. V Německu mluvil německy, v Londýně anglicky, v Petrohradě či kazašské Almaty rusky. Působilo to samozřejmě velice dobře.
ČTĚTE TAKÉ: Lisabonská smlouva: Klaus chce mít poslední slovo
V Chabarovsku jsem nebyl, pravil prý Klaus. A letělo se
Chápu, že může být protivné čekat na překlad, když vše nutné dokážu říct i v cizí řeči. Podle diplomatických zvyklostí se ale při oficiálních jednáních obvykle komunikuje přes tlumočníky, proto, aby nikdo nebyl znevýhodněn či zvýhodněn.
Jazyky jsou čím dál důležitější
Tak to chodí zejména v mnohojazyčné Evropské unii, kde ministr, premiér či prezident mají právo používat svoji mateřštinu. Hůře jsou pak na tom ti politici mluvící jen česky nebo řecky ve chvíli, kdy se začne vyjednávat mimo jednací stůl v kuloárech. Šeptat si navzájem do ucha se přeci jen hůře daří, pokud k tomu potřebujete tlumočníka.
Klaus je nepochybně zejména mezi státníky z postkomunistických zemí díky svým jazykovým dispozicím spíše výjimkou. Nemluvě o politickém stádu v českém parlamentu, kde by se dala provinčnost krájet. Je totiž rozdíl v tom, mohu-li listovat jen českými, ale i britskými či německými novinami.
Znalost jazyků je pak ve světě politiky čím dál důležitější, zejména pak v jejích evropských patrech. Stačí připomenout, jak strašlivou ostudu v Bruselu před pěti lety utržil Miloš Kužvart, který jako kandidát na eurokomisaře odpovídal na vše jednou větou: "I am optimistic".
Klaus v bublině
Když se v posledních týdnech mluvilo o novém předsedovi Evropské komise, bylo jasné, že v době rozšířené unie bude muset dotyčný mluvit minimálně francouzsky a anglicky, to aby mohl mluvit se Sarkozym či Brownem. José Manuel Barroso má tu výhodu, že obě dvě řeči ovládá, a tak zřejmě svůj post obhájí.
Znalosti alespoň jednoho ze tří pracovních jazyků unie, francouzštiny, angličtiny a němčiny, budou zřejmě nutným předpokladem i při výběru fungl nového prezidenta EU. Češi nebo Maďaři si mohou jen povzdychnout nad tím, že britský expremiér a aspirant na tento post Tony Blair se nemusí angličtinu doučovat.
Mluví-li člověk více jazyky, snadněji se zbavuje případného strachu z nevyzpytatelného vnějšího světa. Paradoxem je, že prezident Klaus, který dobře ovládá hned tři řeči, z Hradu obavy z okolního světa často spíše posiluje. Ono je asi snazší uzavřít se do vlastní bubliny a považovat ostatní za nevyzpytatelné záškodníky, než se pokoušet s nimi komunikovat.
Foto: ČTK/AP, Reuters
