Jakmile se rok přehoupne do druhé poloviny léta, mašinérie Evropské unie pravidelně zařadí neutrál. Na programu jsou celozávodní prázdniny. Většina stálého osazenstva mizí pryč, co také dělat v obvykle deštivém Bruselu. Už teď se ale v eurosvětě diplomatů a úředníků rozjíždějí spekulace o událostech, které se mají stát až za rok.
Současné Evropské komisi, tedy komisařům dosazeným jednotlivými vládami členských zemí, zbývá už jen jednoroční spotřební lhůta. V červnu příštího roku se odehrají volby do Evropského parlamentu a noví poslanci pak na podzim potvrdí nové komisaře včetně předsedy.
To znamená především jedno: aktivita jak komise, tak parlamentu bude v následujících měsících upadat. Stačí si projít program komise pro poslední čtvrtletí roku 2008. Žádné průlomové návrhy typu energetického balíčku a dramatického snižování emisí se neočekávají.
Případné změny ve vedení komise a obsazení parlamentu už nyní vyvolávají dohady, kdo zasedne do čela obou institucí, zejména pak stále mnohem vlivnější komise.
Ještě donedávna šéf bruselské administrativy José Barroso nechtěl komentovat to, co si už cvrlikali vrabci na střeše komise: tedy, že by rád v Bruselu ještě zůstal. Však ho také po odchodu z postu portugalského premiéra příliš slibná kariéra nečeká. Portugalci berou jeho bruselské zaměstnání jako zradu, protože zanechal zemi v situaci, kdy se potýkala s velkou ekonomickou krizí.
Nakonec přece jen Barroso vyšel s barvou ven. V jednom z rozhovorů přiznal, že by pro něho byla velká čest dát si komisní repete.
Tentokrát se jeho šance zdají dokonce větší než v roce 1994, kdy ho prosadila Británie spolu s dalšími liberálnějšími vládami v Evropě navzdory odporu tehdejšího francouzského prezidenta Jacquese Chiraka.
Časy se ale změnily. Chirakův nástupce Nicolas Sarkozy už veřejně Barrosovu kandidaturu podpořil. A to i přesto, že se oba politici ostře liší v názorech například na míru nezávislosti Evropské centrální banky či v otázce, kdy je třeba ochraňovat zemědělce nebo národní energetické šampiony.
Příznivce našel také v Bruselu ne příliš populárním staronovém italském premiérovi Silviu Berlusconim. V tomto případě ovšem existuje ještě více třecích ploch. Komisi se nepozdává státní pomoc bankrotující letecké společnosti Alitalia, vadí jí haldy odpadků u Neapole a pochybné odebírání otisků Romů.
A co se ozývá z Berlína? Německá kancléřka Angela Merkelová chce být zásadová. Podle ní není na místě spekulovat o obsazení postů ještě před volbami do europarlamentu. Neoficiálně se ale mluví o tom, že jí je bližší lucemburský premiér Jean-Claude Juncker. On sám by pak jistě rád korunoval svoji dlouholetou evropskou kariéru postem šéfa unijní exekutivy.
A právě mezi poslanci se ozývají časté výhrady, pro socialisty je Barroso přílišný ultraliberál, pro eurofederalisty zase důvodem propadu evropské ústavy a nyní i lisabonské smlouvy v irském referendu. Evropský parlament si tak trochu přihřívá polívčičku na nepravém místě. Smlouva totiž významně posiluje práva evropských poslanců. Také o Barrosově odpovědnosti za unijní karamoboly lze snadno pochybovat, za prosazení smlouvy zodpovídají vlády, nikoli komise.
Politické hrátky o předsedu Evropské komise se začnou teprve rozjíždět. Barrosovi hraje do karet to, že zatím není jiný zjevný kandidát. Pravda, i někdejší portugalský premiér nefiguroval v první fázi spekulací, když se vybíral předseda po minulých volbách. Nyní ale budou chtít mít větší slovo už o něco zkušenější, a tedy i sebevědomější vlády nových členských zemí. A ty budou raději držet spíše liberálnějšího politika z menší evropské země.
Foto: archiv
