Zmuchlat, zahodit
Je to "srágora". Oslavná píseň pro nového nizozemského krále

Jako když pejsek a kočička vaří dort? V den blížící se korunovace nového nizozemského panovníka Viléma Alexandra Oranžského (Willem-Alexander), 30. dubna, měla zaznít takzvaná "králova píseň" (koningslied). Dva dny poté, co ji zveřejnili, ale její autor hodil ručník do ringu a song stáhl. Vyvolal totiž smršť kritiky a dokonce mu vyhrožovali smrtí.  Je nicméně možné, že většině Holanďanů se hudební dílko líbí.

Šťastná to země, kde v časech krize dokážou občané svést lítý boj kvůli jedné jediné písničce, nechal se slyšet jistý holandský komentátor. Lze mu dát za pravdu. Třebaže s dodatkem, že o tak úplně obyčejnou písničku nejde. Měla být jedním z vrcholů dne korunovace na konci dubna, kdy velmi oblíbená královna Beatrix uvolní trůn svému nejstaršímu synovi.

Královskou píseň zkomponoval hudební producent a textař John Ewbank, napůl Holanďan a napůl Brit. Svůj počin na počest Viléma Alexandra (též nové královny...) pojal tak maximálně široce, že to zjevně přepískl.

Song zpívá 51 umělců, mezi nimi například Marco Borsato, nyní v čele nizozemských hitparád, domácí jazzová a popová hvězda Trijntje Oosterhuisová a rapper Lange Frans. Tvůrce chtěl být ve svém díle co možná "nejdemokratičtější", jde tudíž také o směsicí různých hudebních žánrů a melodií.

Totéž platí pro text. Ewbank při jeho sepsání použil část z  3300 návrhů, které mu poslali lidé ze všech částí Nizozemí. V textu se rovněž objevila řada nizozemských hodnot, symbolů a výrazů. Třeba vlajka, lev, voda, vítr... Nechybí ani typické holandské jídlo "stamppot", jehož součástí jsou brambory a různé druhy zeleniny. Často se podává s klobásou.

V písni, respektive v její klipové podobě, vystupují také různí zástupci nizozemské společnosti: řemeslníci, podnikatelé, akademici, migranti, důchodci, matky, postižení a další... 

Taková písňová směska ale části Holanďanů nejenže nechutná, ale mnohým se z ní prý chce doslova zvracet. Když minulý pátek zazněl song poprvé na veřejnosti, začala se na webu a sociálních sítích rychle zvedat bouře odporu. Zčásti řízená. Desítky tisíc lidí se připojily k peticím "Ne králově písni" či "Sorry za královu píseň".

Rappová část písně podle některých připomíná bandu mladých marockých imigrantů, kteří se zahřívají před přepadením klenotnictví. Kritické hlasy jsou přepestré. Ze sociálních sítí zmiňme alespoň některé hlasy.

Jde prý o trapný kýč, směšnost, odporné oslavné hudlání, nesnesitelný patos, slabomyslnost, sračku a podobně. Hlavou nevěřícně kroutí i někteří royalisté.

Třeba sloupkař Rob Hoogland v bulvárním listu De Telegraaf konstatoval, že song v pomalé části připomíná hudbu k dokumentu o moru v Amsterodamu v letech 1663 až 1667. "Jako nizozemská poddaná odstupuju," napsala novinářka Sylvia Wittemanová v levicově liberálním listu De Volkskrant.

Pokud někdo v tomto království dosud není republikánem, královská píseň ho k tomu jistě přiměje, ozývalo se z různých úst.

Nešťastný musel být nejspíše i sám princ Vilém Alexandr. Už týdny se na něj pějí ódy, kam se podívá. Je údajně supertýpek, sportovec, letec, skvělý otec, chytrý, milý, tolerantní - zkrátka jednička. A teď ještě oslavná píseň, která s ostudou propadla.

Žádný div, že producent písně Ewbank to už za dva dny, o uplynulém víkendu, vzdal, a své dílo stáhl. Prostě už útoky proti své osobě nevydržel. Není divu. Prý mu dokonce vyhrožovali  zabitím.

Jeho krok uvítal Národní výbor pro inauguraci (NCI), který oslavování budoucího krále koordinuje. Zástupce NCI řekl, že královská píseň má lidi spojovat, sbratřovat, a ne je popouzet proti sobě.

Na obranu královské písně je ale třeba zdůraznit, že mnohým Nizozemcům se líbí. Je jich možná většina, ale jak už to bývá, ukřičená, halasná menšina často přebije mlčící, či jen slabě kuňkající většinu.   

(písnička oslavující nizozemskou královnu Beatrix)