Odstraňování škod po úniku kalu v Maďarsku potrvá nejméně rok. Pondělní protržení odkalovací nádrže u západomaďarské hliníkárny ve městě Ajka je doposud nejhorší ekologickou katastrofou v zemi.
Havárie si vyžádala nejméně čtyři lidské životy a asi 120 raněných. Podle čerstvých informací může být ale mrtvých až deset. Tolik osob totiž úřady nadále pohřešují. Odstraňování škod potrvá nejméně rok a bude stát stovky milionů korun.
Nezvěstné, kterými jsou postarší lidé, hledají záchranáři v protichemických oblecích. Úřady se obávají, že zahynuli pod nánosy znečištěného bahna, které zde stále asi v metrové vrstvě leží. Pátrací čety se musejí kalem brodit a k hledání těl používat kovové pruty. Všichni nezvěstní i oběti jsou z vesnice Kolontár, která jako první stála až dvoumetrové vlně kalu v cestě.
Obyvatelům Kolontáru byl dnes ráno na několik hodin povolen návrat do domovů, aby si mohli vzít osobní věci. Vláda v oblasti vyhlásila stav ohrožení.
Na 500 pracovníků maďarského krizového centra, vojáci a experti z hliníkárenské společnosti MAL, které zařízení v Ajce patří, se nyní ze všech sil snaží zneutralizovat toxický červený kal. Ten se totiž dostal do řeky Marcal a do potoka Torna. Odtud by mohl proniknout až do Dunaje.
Nebezpečný materiál, který z nádrže vytekl, je žíravý, obsahuje těžké kovy, způsobuje chemické popáleniny a dráždí oči. Kal neobsahuje kyanid a není radioaktivní, jak první zprávy uváděly, řekl podle MTI šéf ochranného výboru Jenö Lasztovicza.
Místo zkázy ohraničuje všudypřítomná červenooranžová barva kalu. Z jímky ho vyteklo na milion kubických metrů a pronikl do pěti okolních vesnic a městeček. Nábytek, a dokonce některá auta vlna odnesla až dva kilometry daleko. Zaplaveny byly stovky domů a zahrad. Podél břehů kontaminované řeky Marcal leží vyplavené mrtvé ryby.
"Nenacházím slova," okomentoval pro média situaci asi pětadvacetiletý muž. "Utíkal jsem na kostelní pahorek a musel jsem se dívat, jak mi povodeň lehce spolkla auto," dodal. Nikdy prý nezapomene na to, jaký "ničivý a bublající hluk" valící se kal vydával.
Zatím není jasné, co protržení hráze způsobilo. Ministerstvo životního prostředí oznámilo, že prověří, zda hliníkárna neskladovala v laguně více kalu, než bylo povoleno. Nepříznivou roli také mohly sehrát nedávné vydatné deště.
Ekologická organizace Greenpeace ovšem vidí jasnou odpovědnost na hliníkárenské společnosti. MAL ale jakoukoli odpovědnost odmítá a tvrdí, že červeného kalu se "nikdo nemusí bát", protože je "zcela neškodný".
Ekologové ale namítají, že kal se v zemině usadí a zpustoší tak zemědělské plochy. Vítr prý navíc může vysušený kal odvát až do patnáctikilometrové vzdálenosti. Ministerstvo životního prostředí se domnívá, že v celé zasažené oblasti bude muset být odtěžena asi dvoucentimetrová vrstva půdy. Likvidace škod se zřejmě neobejde bez technické a finanční pomoci Evropské unie.
Neštěstí upoutalo pozornost na doposud stále nedostačující ochranu životního prostředí ve střední a východní Evropě. Média v této souvislosti připomněla havárii z ledna 2000, kdy do řeky Tisy a jejího přítoku řeky Someš uniklo ze zlatého dolu u rumunského Baia Mare zhruba 100 tun kyanidu.
