Když Evropské unii předsedá <span>"Československo"</span>

Kdykoli cestuji kamsi dál mimo Evropu, na otázku "Odkud jste?" pro jistotu odpovídám, že z "Československa". Snažím se tak vyhnout němým pohledům, když vyklopím "Czech Republic". Prostě toto jméno zejména v angličtině nezní, na rozdíl od Nedvěda nebo motocyklu značky Jawa, který mi před čtyřmi lety hrdě předváděl Srílančan zrovna přeživší tsunami.

Jak se ale v posledních dnech ukázalo, Česká republika je stále špatně zapamatovatelná značka i v Evropě.

Naposledy Československo ožilo ve víkendové zprávě americké agentury AP, podle které prezident Barack Obama pojede v dubnu právě do Československa.

Stane se, i když tak renomované agentuře by nemělo. Tento překlep ale svědčí stále o míře neznalosti části Evropy, kterou už dvacet let od zbytku civilizovaného světa neodděluje železná opona. I proto se tak snadno v posledních týdnech střední a východní Evropa házela do jednoho pytle v souvislosti s hlubokým ekonomickým propadem některých tamních zemí.

ČTĚTE TAKÉ: AP hlásí: Obama přiletí v dubnu do Československa 

Mnohé zjevně nezměnil ani fakt, že už pět let jsme členy Evropské unie. Co víc, v tento půlrok ji i řídíme. Ideální příležitost pro zviditelnění, doufají mnozí.

V to doufalo i Slovinsko, které se ujímalo šéfování o rok dříve než Česko. Tehdy se v novinách připomínalo jedno z faux pas amerického exprezidenta George W. Bushe, který ještě jako texaský guvernér řekl tehdejšímu slovinskému premiérovi Janezi Drnovšekovi, že je "velmi potěšen setkáním se slovenským ministrem zahraničí".

Američanům lze jejich neznalost částečně odpustit, prostě jsou impozantní a ještě daleká země. To Evropanům, zejména pak na jistých postech by něco takového procházet nemělo. Své vědí právě Slovinci. Jejich kalkul o proslavení malé zemičky se ne zcela naplnil. Nedávno opět popletl Slovinsko a Slovensko francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Nemohl si vzpomenout, v které z těchto dvou zemi leží konkrétní francouzská automobilka.

Československo je přeci jen ale jiný případ, nejde o dvě si opravdu podobně znějící jména. Mám zkušenost, že nejčastěji zakleslí v dobách československých bývají Britové. Rodina, u které jsem před necelými dvaceti let bydlela, stále adresuje přání k narozeninám do Československa.

Klaus versus britský novinář

Jeden z mých britských kolegů se nedávno dostal do nepříjemné situace, když se prezidenta Václav Klause v Bruselu zeptal, co říká na snahu Francie donutit k odchodu "z Československa" své národní automobilky. Klaus nelenil a novináři okamžitě jeho přeřeknutí osolil.

"To mám z toho, jak jsem před lety s vášní sbíral československé známky," poznamenal krátce nato dotyčný britský novinář. Je ale možné, že díky této lekci Československo už z pusy nevypustí. To nic ale nemění na tom, že dvouslovný název, navíc znějící jako šek prostě mimo české hranice příliš nefunguje a že mnozí mí kolegové se raději uchylují k vlastním názvům "Čechie nebo Czechlands".

Foto: Reuters, ČTK