Klaus a Sarkozy. V čem jsou si až příliš podobní

Český prezident a samozvaný disident Evropy Václav Klaus a jeho francouzský kolega z Elysejského paláce a nadšený šéf všech Evropanů Nicholas Sarkozy mají více společného, než by se mohlo na první pohled zdát.

Jistě, zásadně se neshodnou v tom, zda současné podobě kapitalistického systému zvoní hrana. Či zda lisabonská smlouva má skončit na smetišti dějin.

Oba však touží zapsat se do dějin, být větší a slavnější než jejich předchůdci, a proto také oba někdy působí trochu směšně, alespoň soudě podle reakcí početné novinářské obce usazené v Bruselu. A zřejmě proto, zdá se, oba někdy zapomínají, že jako prezidenti zastupují nejen sami sebe a své názory. V případě Sarkozyho, že zastupuje celou Evropskou unii, například na pátečním summitu s Ruskem. Klaus zase s gustem ignoruje, že už dávno není premiérem, ale „pouze" prezident-reprezentant, který by měl mít v patrnosti, že exekutivním orgánem a tvůrcem zahraniční politiky je vláda, a ne on.

Jenže nutkání obou dvou svérázných a jistě osobitých politiků je až příliš veliké.

Tak třeba páteční sbližovací vrcholné setkání s Ruskem, první od války v Gruzii, bylo spíše summitem Medveděv - Sarkozy.

Sarkozy v Nice, populárním letovisku bohatých Rusů, pádloval v azurových vodách rychlostí větší, než kdokoli očekával a než se také obtěžoval komukoli předem sdělit. Přitom víme, jak strašně tímto svým chováním irituje německou kancléřku Angelu Merkelovou.

Dozvěděli jsme se proto mnoho novinek. Například, že bude další summit, protože ty Nicholas Sarkozy skutečně miluje, tedy pokud je sám řídí.

Tentokrát má být o nové panevropské bezpečnosti. A už také víme, kdy by se měl konat, v červnu či červenci. Sarkozy, jak jsme se nám bylo sděleno, přesvědčil jako správný mírotvorce ruského prezidenta, že svoji hrozbu rozmístit rakety do kaliningradské enklávy, vtísněné mezi Litvu a Polsko, prozatím plnit nebude. A hned druhým dechem dodal, že by se nemělo pokračovat v budování protiraketové obrany (rozuměj té americké), protože je stejně jen zdrojem potíží.

A to už bylo opravdu velké překvapení. „Tak to je s vaším radarem konec ještě dřív, než nastoupil Obama," předpověděl kolega novinář v předpokoji Paláce prefektury v Nice.

Jenže, tak jako to často se Sarkozyho idejemi a iniciativami bývá, o pár hodin později se jasné stanovisko obrátilo naruby. Druhý den jsme se z Washingtonu dozvěděli, že to tak nemyslel. Každá země prý má právo svobodně rozhodnout o umístění systémů protiraketové obrany.

Těžko říci, zda Sarkozy rychleji mluví, než myslí. To sotva. Spíš jde o promyšlenou strategii, jak ostatní dostat tam, kam potřebuje, nebo alespoň částečně popostrčit.

Sarkozyho velké finále vlády nad Evropskou unií nastane v polovině prosince na  pravidelném předvánočním summitu, který má přinést několik zásadních rozhodnutí. Sarkozy bude jistě dělat všechno pro to, aby měl co nejvíce úspěšných zářezů.

Co asi bude Sarkozy dělat na Nový rok 2009, kdy se šéfování nad celou Evropskou unií přenese z Paříže do Prahy?

Nepochybně se bude snažit držet otěže dál na dálku, podobně jako to dělá jeho český kolega na sedící na Pražském hradě.

Foto: AP, Reuters a Profimedia