Na cestě do EU
Kmotři a klany. Po volbách se v Albánii vyhazují i uklízečky

Albánii lze s mírnou nadsázkou označit za klanovou demokracii. Takzvaná Pyramida v centru Tirany, postavená z bílého mramoru, červené oceli a skla, pustne. Bývalo v ní muzeum k uctění památky zesnulého komunistického vládce Envera Hodži. V budoucnu má na jeho místě stát nové sídlo parlamentu. Ztráty chátrajícího symbolu diktatury budou Tiraňané sotva litovat. Politováníhodný je však současný stav demokracie v Albánii. 

Dnes si Albánci zvolí nový parlament. Rozhodnou, zda po osmi letech vládnutí zůstanou u moci demokraté vedení premiérem Salim Berishou, nebo zda se jí chopí socialisté v čele se svým předsedou Edim Ramou.

Nepůjde ale o soutěž idejí - přibližování k EU je nesporné, programy jsou podobné a předvolební boj je víc než kdy jindy plný slibů a osobních útoků.

Jde o prebendy.

Strany jsou spojeny s bohatými podnikateli, kteří jim, pokud se strany dostanou k moci, korupčním způsobem podstrkávají peníze. Politický systém je postaven na vztazích loajality a poskytování míst oblíbencům. Změní-li se vláda, změní se i podstatná část úředníků a veřejných zaměstnanců, a to až po uklízečky na ministerstvech.

Celé rodiny podporou některé ze stran po volbách přijdou o zdroj příjmů, anebo ho získají. A dobře placených zaměstnání není v Albánii nazbyt. Není divu, že v jedné z nejchudších zemích Evropy se volební porážka neodbude pouhým: "Tak to vyjde příště."

Volební vítězství politického protivníka je proto z principu zpochybňováno a všemi prostředky se proti němu bojuje.

Tento systém formuje ty, kteří v něm musejí žít. Pro studenty univerzity v Tiraně Andiho a Arbiana, kteří půjdou k volebním urnám vůbec poprvé, nepřipadá v úvahu nic jiného než hlasovat pro Berishu.

Pocházejí z Tropoji, premiérova rodiště, a vědí, že město potřebuje, aby Berisha zůstal u moci.

Podobně přemýšlí i 27letá Elta, která v metropoli pracuje pro reklamní firmu. Hlas dá opozičnímu Socialistickému hnutí pro integraci, protože jeho šéf Ilir Meta pochází z její rodné oblasti Beratu. To, že je Meta považován za nejzkorumpovanějšího politika v zemi a že odsouzení unikl jen díky neméně zpolitizovanému soudnictví, je pro ni vedlejší.

Pro lidi, kteří nepatří k žádnému táboru, je výsledek voleb prašť jako uhoď - mezi demokraty a socialisty nevidí žádný rozdíl.

Jsou nerozhodní nebo sázejí na výměnu u moci. Jako prodavačky v pekařství 22letá Redina a 35letá Viola. Nevěří sice heslům předáka socialistů Ramy o "obrození", ale po osmi letech chtějí změnu vlády.

Ani penzista Bardhyl nevěří, že by socialisté byli z jiného těsta než demokraté a že by se za daných poměrů v zemi mohlo něco změnit na jeho 120 eurech (3000 korun) důchodu. "Bez střídání dochází k diktatuře," varuje ale bývalý stavební inženýr, který značnou část života strávil v komunistické diktatuře.

Nedávno americká nevládní organizace Freedom House upozornila, že se stav demokracie v Albánii zhoršil a korupce v loňském roce vzrostla. Někteří pozorovatelé míní, že se situace demokracie v zemi, která v roce 2009 požádala o vstup do Evropské unie, zlepší, teprve až se zahájením přístupových rozhovorů.

Pak už politici s pouhými pěknými slovy nevystačí.

EU se ale nebude smět omezit jen na prosazování reforem zákonů, nýbrž bude muset také dohlížet na jejich realizaci, zdůrazňuje Albert Rakipi z nevládního Albánského institutu pro mezinárodní studia.

Podle publicisty a bývalého disidenta Fatose Lubonji demokraté a socialisté jen "soutěží o to, kdo bude větší kriminálník". Proto doporučuje, aby voliči na hlasovacím lístku všechny strany přeškrtli velkým křížem. Je přesvědčen, že je potřeba zcela nových politických sil, které nynější systém rozloží. Žádné ale nejsou na dohled.