Otrokářská minulost
Koloniální okruh - seznámení s temnou historií Paříže

Nezvyklý úhel pohledu na Paříž nyní nabízejí "koloniální projížďky" čili exkurze po místech spjatých s koloniální i otrokářskou minulostí Francie a její metropole. Pořádají je černošští aktivisté.

"V Paříži jsou stopy kolonialismu méně zjevné než v architektuře Nantes či Bordeaux, ale tím nechceme říci, že neexistují. Nevyvolávají pozornost," říká historik Gilles Manceron, autor knihy Marianne a její kolonie; svůdná Marianne představuje alegorické ztělesnění Francie.

První "koloniální projížďka" v "imperiálním" předválečném autokaru se odehrála tento čtvrtek. Přilákala asi dvacítku novinářů.

Začíná se na Vítězném náměstí, nedaleko od Louvru, na místě, kde se na konci 18. století usadila první "otrokářská lobby" v podobě společnosti francouzských kolonistů z Karibiku. Původní sídlo, hotel Massiac, však již beze stopy zmizel.

Stejně tak na okolních fasádách chybějí plastiky hlav černých otroků, které bývaly častou ozdobou budov v západofrancouzských přístavech. V Paříži se "negří hlava" podle historika Marcela Dorignyho zachovala jen jediná, na bývalé koloniální škole.

Nedaleko sídlila i Indická společnost, v jejímž podnikání, vedeném od konce 17. století, otroci představovali hlavní položku. "Památek je málo, ale ze zločinů proti lidskosti těžila celá Francie," hřímá Louis-Georges Tin, předseda rady sdružení černošských spolků (CRAN).

Jinde, třeba na náměstí Svornosti, se budovy zachovaly. Kupříkladu hotel Marine, který dlouho býval sídlem ministerstva kolonií, či u nábřeží finanční ústav Caisse des dépôts, kam putovaly sumy, kterými nezávislé Haiti odškodňovalo někdejší otrokáře za ztráty "živého majetku". "Oběti platily výkupné svému trýzniteli," poznamenal europoslanec Jean-Jacob Bicep. "Vraťte nám 21 miliard dolarů!" volal další aktivista Patrick Farbiaz.

Jiné stopy koloniální minulosti jsou ještě méně zjevné. "Vypravit otrokářskou loď bylo velice drahé, a tak se kvůli financování vytvářely akciové společnosti. Tyto akcie bývaly anonymní, na doručitel, ale výzkumy ukázaly, že ve všech operacích převažovaly pařížské peníze," vysvětluje Dorigny. Finančníci samozřejmě nevkládali všechna vejce do jednoho košíku, a tak je prakticky nemožné říci, že ta či ona výstavná vila či činžák patřily otrokářské rodince.

Výraznější, ale přesto také často neznámá zůstávají památky spjaté s bojem boj za zrušení otroctví, jako památník zpřetrhaných řetězů na severozápadě metropole, symbolická plastika v Lucemburských zahradách či hrobky významných odpůrců otroctví v Pantheonu.

"Ve Spojených státech byl boj za emancipaci černošského obyvatelstva provázen požadavky na zvěčnění tohoto zápasu. Ale ve Francii se různé komunity spjaté s kolonialismem, od Francouzů z Alžírska přes příslušníky pomocných domorodých jednotek až po potomky přistěhovalců, stavěly proti sdělování této historie," tvrdí historik Pascal Blanchard.

I v tomto tisíciletí provázely vášnivé polemiky zákony odsuzující otroctví jako zločin proti lidskosti či okolo předlohy, která hodlala ocenit "kladnou roli" kolonizace, než musela být stažena z pořadu. Blanchard odhaduje, že s chladnou myslí budou k sporným otázkám přistupovat až příští generace, "za 20 až 25 let".

"Protikoloniální týden" v Paříži i s vyjížďkami podle tisku potrvá do 3. března. Možná jednou tyto snahy vyústí v založení "muzea otroctví", po kterém spolky již dlouho volají.

Exkurze končí před Invalidovnou, kde spočívá i císař Napoleon. Ten již jednou zrušené otroctví roku 1802 zase obnovil. "Na ostrově Réunion se říká, že vaši hrdinové jsou naši kati," připomněl Tin.