Španělsko čekají parlamentní volby, jaké od smrti diktátora Franka nezažilo. Lidovci a socialisté jakožto dvě tradiční partaje získaly silnou konkurenci ve dvou nových protestních stranách. Končí éra jednobarevných vlád? Rozhodne se v neděli.
Oficiální volební kampaň začala 4. prosince s velkou pompou. Na stranických mítincích vyhrávala hudba, mávalo se vlajkami, tleskalo a na připravené plochy se lepily tradiční předvolební plakáty.
Moment, který jasně ukázal, jak to na španělské poltické scéně v současné době vypadá, ale nastal o několik dní dříve. Šlo o začátek online debaty pořádané v madridském sídle deníku El País. Za pultíky postávali tři muži - vlasatý šéf Podemos Pablo Iglesias, vůdce Ciudadanos Albert Rivera a Pedro Sánchez, předseda socialistů (PSOE). Po čtvrtém do party, premiérovi a lídrovi lidovců (PP) Marianu Rajoyovi, ani stopa.
Se slovy "Nemůžu trávit celé dny v diskuzích" dal přednost interview na televizním kanále Telecinco. Oba pořady byly vysílány ve stejnou dobu a Rajoye si pustilo více lidí. Jeho volební tým měl jistě radost. Ministerského předsedu se snaží vyobrazit jako spolehlivého vůdce v těžkých časech, jemuž se mladí lídři jiných stran nemohou rovnat.
Žádné vážnější akce
"Ostatní mají kandidáty, my máme premiéra. Všichni jsou třicátníci nebo čtyřicátníci bez jakékoli vládní zkušenosti. A zkušenost je podle nás to, co Španělsko potřebuje," řekl deníku Financial Times Pablo Casado, sekretář PP pro komunikaci.
Vzhledem k tomu, že skalním voličům PP je často dost nad 60 let, je taková strategie pochopitelná. Zároveň ale může být dosti riskantní. Rajoy nikdy nebyl nijak zvlášť populární - s charismatem se nepotkal a k voličům nemá moc blízko. Volební slogan každopádně zní: "España, en serio" (Španělsko, vážně). Vláda se chlubí, že pod jejím vedením země prošla ekonomickým zotavením, slibuje snížení daní a vytvoření půlmilionu pracovních míst do roku 2020. Po pařížských útocích se také pasovala do role strážce, který dokáže království uchránit před teroristy.
Lidovci sázejí na to, že stále vedou v předvolebních průzkumech. Na to, že by získali většinu v Kongresu poslanců, to ale nevypadá. Je tu totiž odvrácená strana jejich úřadování - korupční skandály, stále vysoká nezaměstnanost (48 procent u mladých lidí, 21 procent celkově) a úsporná opatření. Ostatní partaje jsou za PP ve více či méně těsném závěsu.
* Jak chtějí Španělsko změnit Občané jakožto hlavní černý kůň voleb?
* Jaký názor mají strany ve věci katalánské nezávislosti?
* Koho zvýhodňuje současný volební systém?
* Jak se ve Španělsku dosud projevuje dědictví Frankova režimu?
ODPOVĚDI NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY NALEZNETE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYŠLO V PONDĚLÍ 14. PROSINCE 2015.
