Nemají na splátky
Krize připravila statisíce Španělů o střechu nad hlavou

Statisíce Španělů na vlastní kůži zakoušejí důsledky bankovní krize a kvůli nespláceným úvěrům přicházejí o své nemovitosti. Svoje byty musejí nuceně opouštět i důchodci, handicapovaní a rodiny s dětmi a politici začínají bít na poplach. Chtějí banky přimět alespoň k tomu, aby přijaly etický kodex. Ani ten však nejspíš dlužníky před vystěhováním nezachrání.

V bytě nad vlastním papírnictvím bydleli už jeho rodiče, ale José Miguel z jihošpanělského města Granada ho měl opustit, protože už nezvládal bance posílat splátky úvěru. Několik hodin předtím, než byt přišli zabavit úředníci, se 54letý muž oběsil na dvoře domu.

Ani ne o 24 hodin později se podobné drama odehrálo v obci poblíž východošpanělské Valencie, kde otec rodiny vyskočil z balkonu, když viděl přicházet exekutory. Pád přežil s těžkými zraněními.

Tyto tragické události v poslední době ve Španělsku upozornily na neřešený problém, který politici dosud přehlíželi. "Odehrávají se tu skutečně dramatické věci," připustil v parlamentu premiér Mariano Rajoy. Od vypuknutí hospodářské krize se ve Španělsku musí obrovský počet lidí vyrovnat s vystěhováním z bytu. Právní experti odhadují, že v posledních čtyřech letech tento problém řešilo 350 tisíc Španělů. Pro mnoho z nich to byl osudový zlom.

"Ta problematika už má alarmující rozměr," tvrdí Joaquim Bosch, mluvčí právnického spolku Soudci pro demokracii (Jueces para la Democracia - JpD). Podle jeho odhadu se musí každý den z bytu nebo domu vystěhovat 500 rodin a jednotlivců a týká se to i seniorů, tělesně postižených nebo rodin s malými dětmi.

Vláda schválila etický kodex pro banky, který by měl pomoci nejpotřebnějším sociálním případům. Kodex ale nemá ve skutečnosti téměř žádný dopad, protože jeho dodržování je dobrovolné.

Vystěhovávání patří k důsledkům bankovní krize, protože ve Španělsku je obvyklé byty spíš kupovat na hypotéku, než je pronajímat. Vzhledem k vysoké nezaměstnanosti - její míra už překročila 25 procent - si už množství rodin nemůže dovolit platit vysoké splátky. A nesplácené úvěry přivedly další banky do potíží.

Peníze bankám, ne lidem

V potížích jsou však i rodiny, které musejí náhle opustit své bydlení. "Vláda chce poslat 60 miliard eur na sanaci bank. Pro statisíce lidí, kteří přišli o byty, ale nezbude nic," kritizuje situaci socialistický poslanec a exministr Valeriano Gómez.

Postižení založili několik hnutí, která lidem v nouzi pomáhají - nejen bezplatnými právními radami, ale třeba i organizováním hlasitých protestů. Vlna vystěhovávání se nelíbí ani soudcům a státním zástupcům.

Oborová sdružení bankám vyčítají, že návrhy na exekuci doslova zaplavily soudy, které nic jiného nestíhají. "Finanční instituce si ze soudů udělaly inkasní agentury," uvedl například spolek soudců APM.

Komise sedmi soudců dospěla v nedávné studii k závěru, že španělská právní úprava z roku 1909 týkající se exekucí je zastaralá a vlastníkům nemovitostí nedává proti věřitelům moc šancí. Zvlášť upozornili na to, že postižení sice přijdou kvůli nesplácenému úvěru o byt, ale to neznamená, že jsou po vystěhování bez dluhů. Vyklizené byty se totiž často dostanou do dražby, kde je koupí věřitelská banka, často výrazně pod cenou. To znamená, že banka prodejem zahladí jen část dlužné částky a zbytek dál žádá po vystěhovaném klientovi.

Podle deníku El País se proto soudci ve studii přimlouvají, aby stát alespoň malou část miliardové sumy, která zamíří do nemocných bank, věnoval i pomoci předluženým domácnostem.