Zdi s ostnatým drátem navrchu se táhnou přes úzké a křivolaké uličky Nikósie, opevněného středověkého města, v němž opuštěné budovy zasahují do země nikoho. Kyperští Turci se z druhé strany dívají fascinovaně a se zděšením, jak se hroutí hospodářství jejich dlouhodobě prosperujících jižních sousedů.
Kyperští Řekové a Turci, kteří byli rozděleni vojensky střeženou hranicí, nebyli v kontaktu po téměř 30 let, od poloviny 70. let. Z jedné strany na druhou mohou až v posledních deseti letech. Obě strany, rozervané etnickým konfliktem, který vyvrcholil v roce 1974 tureckou invazí, mají mnoho důvodů k hořkosti.
Teď, když jižní strana, která kdysi hrdě vytrubovala vstup do evropské měnové unie, začala krachovat, už v severní části Nikósie není hořkost převládajícím pocitem.
"Je nám to velmi líto," říká tureckokyperský důchodce Selçuk Ekendal a dívá se na přátele hrající karty v kavárně, která leží nedaleko zdí oddělujících sever od jihu. Podle něj to není jen záležitost jihu: "Krize je všude."
Je pravda, že krize nemá na kyperské Turky přímý vliv. Severu, který je bez jakýchkoliv finančních vazeb na jih a který je mimo eurozónu, se kyperskořecký hospodářský rozvrat nedotkl.
Odtržené území, které na rozdíl od Turecka neuznává už žádná jiná země, nemá přímé obchodní partnery kromě Turecka. Je na něm tudíž téměř zcela závislé. To bylo dosud prokletím, ale v těchto dnech to vypadá čím dál víc jako požehnání nebo alespoň záchranná síť.
Zatímco severní část Kypru se dlouho držela v ekonomicky stojatých vodách, kyperští Řekové na jihu zažili po invazi finanční boom, který mnozí označovali za hospodářský zázrak a který vedl k růstu trvajícímu několik desetiletí. Zajistili si také prestižní členství v Evropské unii.
Pro kyperské Řeky je však nyní být součástí euroklubu přítěží, a to kvůli nepříznivým podmínkám pro setrvání uvnitř a ještě více kvůli děsivým důsledkům možného odchodu z eurozóny. Turecká část Kypru je natolik ekonomicky závislá na Turecku, že dokonce používá tureckou liru jako svou faktickou měnu. Ale v těchto dnech jde o zdroj úlevy a pozoruhodně málo škodolibé radosti, jelikož zmatek kolem eura se dá sledovat jen z povzdálí.
Jde o zvláštní zvrat štěstěny. Ačkoli invaze z roku 1974 ponechala severnímu Kypru většinu úrodné zemědělské půdy a rychle rostoucí turistické lokality, odtržení a politická izolace si vyžádaly vysokou ekonomickou cenu. Na ostrov se přistěhovaly stovky tisíc tureckých osadníků. Ankara na ně a na nově sestavenou vládu utratila miliardy. Velmi rychle se ukázalo, že ekonomické i politické přežití tohoto státečku závisí na Ankaře.
Jižně od dělicí čáry se kyperskořecká ekonomika rychle vzpamatovala z invaze, když se její část proměnila v offshoreové bankovní centrum. To narostlo až na osminásobek trpasličího hrubého domácího produktu Kypru a ekonomové upozorňovali, že to je neudržitelné.
A bylo: kyperskořecké banky se začaly hroutit, protože byly nadměrně vystaveny řeckému dluhu, který se stal toxický, když se ekonomika této země během několika posledních let rozpadla. Jejich kolaps stáhl ke dnu celou kyperskou ekonomiku a vyvolal obavy, že Kypr se stane první zemí, která opustí 17člennou eurozónu. Evropští činitelé si pospíšili, aby připravili nějakou záchranu, ale trvali na tom, aby obyčejní kyperskořečtí střadatelé také přispěli.
Zatímco politici se snažil přijít na to, co bude fungovat, byly banky v jižní části uzavřeny na skoro dva týdny, aby lidé nemohli hromadně vybírat vklady. Nová dohoda na poslední chvíli, která ochránila běžné střadatele, odvrátila katastrofu, ale pro kyperské Řeky hospodářské bolesti pravděpodobně právě začínají. Kyperští Turci na druhé straně vidí, jak jejich turistický průmysl pomalu vzkvétá.
Zároveň prý přesně vědí, jak se lidé na jihu v krizi cítí. "Prožili jsme to, co kyperští Řekové, asi před dvanácti lety, kdy mnoho bank zkrachovalo a lidé ztratili hodně peněz," řekl kyperský Turek Hassan Chirakli, který provozuje prodejnu s tradičními tureckými sladkostmi.
Turecko prošlo v roce 2001 hlubokou finanční krizi, která přinutila zemi provést generální reformu bankovního systému díky restrukturalizaci a rekapitalizaci zkrachovalých bank. Turecká vláda převzala více než tucet problematických bank. Následky na úzce propojené turecké části Kypru byly brutální.
Nejblíže k ukončení rozdělení ostrova byly obě kyperské strany o několik let později, v roce 2004, s mírovým plánem zprostředkovaným tehdejším generálním tajemníkem OSN Kofim Annanem. O nadějné dohodě se odděleně hlasovalo na severu a na jihu. Kyperští Turci přijali plán, ale kyperští Řekové nikoli.
Podle Chirakliho je odpovědí na finanční potíže na obou stranách sjednocení ostrova. "Kdyby kyperští Řekové řekli 'ano' plánu Kofiho Annana, bylo by to úplně jiné," řekl.
