"Anděl smrti"
Mengele až do konce života věřil v nadřazenost určitých ras

Synonymem pseudovědeckých pokusů nacistických lékařů na vězních koncentračních táborů za druhé světové války se stal německý lékař Josef Mengele. Tento "Anděl smrti", který působil v koncentračním a vyhlazovacím komplexu Osvětim, prováděl pokusy především na dvojčatech a osobně také rozhodoval o tom, kdo po příjezdu do Osvětimi půjde rovnou do plynové komory. Osobně tak měl na svědomí více než 400 tisíc lidských životů, převážně židovských. Po válce se Mengelemu podařilo uprchnout do Jižní Ameriky, kde zemřel před 40 lety, 7. února 1979, v nedožitých 68 letech.

Mengele se narodil 16. března 1911 v jihoněmeckém Günzburgu v katolické rodině a byl nejstarším ze tří synů Karla a Walburgy Mengeleových. Jeho otec vlastnil prosperující továrnu na výrobu zemědělských strojů. V roce 1935 získal doktorát z antropologie na Mnichovské univerzitě a poté se stal asistentem profesora Otmara von Verschuera, šéfa frankfurtského Institutu pro dědičnou a rasovou hygienu, který se zabýval výzkumem dvojčat. Setkání s von Verschuerem mělo pro kariéru Mengeleho zásadní vliv. Doktorát medicíny získal Mengele v roce 1938, o rok později se oženil s Irene Schönbeinovou, se kterou měl syna Rolfa (narozen 1941).

Členem nacistické strany se stal v roce 1937 a v roce 1940 vstoupil do armády. V létě následujícího roku byl převelen na východní frontu, jako lékař například působil v nechvalně proslulých jednotkách Waffen-SS a v divizi Wiking. Během působení na frontě byl několikrát vyznamenán, v roce 1942 byl zraněn a vrátil se do Německa. Po návratu pracoval v berlínském úřadu pro rasové otázky a migraci.

V květnu 1943 byl poslán do Osvětimi. Mengele na příjezdové rampě tábora osobně rozhodoval o tom, kdo půjde rovnou do plynové komory a kdo je způsobilý k práci či k jeho experimentům. Na židovských a romských vězních vykonával brutální experimenty a operace bez anestetik, zkoušel také například odolnost lidského organismu v ledové vodě nebo jak dlouho vydrží čerstvě narozené dítě bez matky. Posedlý byl především různými genetickými vadami a výzkumem dvojčat. Zabýval se možností, jak uměle zvýšit pravděpodobnost, že žena porodí dvojčata. Tím se měla zvýšit populace "vyvolené" árijské rasy.

Děsivé bylo podle svědků i jeho nevyzpytatelné chování. "Byl to krásný chlap, s vytříbeným chováním. Všechny zdravil, každému vykal... My jsme se ho ale strašně báli," vzpomínal Artur Radvanský, který prošel několika koncentračními tábory, "skoro by se nedalo věřit, že za okamžik bude opět vraždit. Dokázal si také hrát s dětmi, aby je za okamžik v rámci pseudovýzkumu usmrtil." Podle amerického psychiatra Roberta Liftona, autora knihy Nacističtí lékaři - Medicínské zabíjení a psychologie genocidy, byl Mengele krajní antisemita, který uvěřil potřebě vyhladit Židy, a ochránit tak od nich árijskou rasu. Podle Liftona Mengele a také další nacističtí lékaři trpěli zdvojením, což je podle slavného vědce "rozdělení vlastního já ve dva plně funkční celky, takže každé z obou dílčích já je celistvé, samostatné já".

Omylem propuštěn na svobodu

Podle francouzského novináře Oliviera Gueze, který o poválečných letech Mengeleho napsal v roce 2017 román Zmizení Josefa Mengeleho, nebyl blázen. "Byl to člověk, který prováděl šílené věci v rámci šílené ideologie," řekl Guez.

Po válce byl Mengele sice zajat, ale v létě 1945 byl omylem propuštěn na svobodu. Poté žil pod falešným jménem Josef Memling na zemědělské usedlosti v americké okupační zóně a v roce 1949 odletěl s pomocí rodiny a organizace bývalých členů SS ODESSA z Itálie do Argentiny. Tam se rozvedl se svou ženou a v roce 1958 si vzal vdovu po svém bratrovi, Martu. V Buenos Aires se stýkal s dalšími nacisty a Němci a provozoval praxi na umělé potraty.

V té době se jej pokusily západoněmecké úřady postavit přes soud: freiburský prokurátor na Mengeleho vydal v červenci 1959 zatykač a Bonn požádal Argentinu o vydání. Neúspěšně. Mengele mezitím uprchl do Paraguaye, kde v listopadu 1959 získal občanství, v Argentině byl na něj vydán zatykač až v červnu 1960.

Pohřben pod jiným jménem

Poté, co izraelští agenti vypátrali a v květnu 1960 unesli z Argentiny do Izraele hlavního architekta vyhlazování Židů Adolfa Eichmanna, se další domovinou Mengeleho stala Brazílie. Velitel operačního týmu Mossadu a bývalý ministr Rafi Ejtan v roce 2008 řekl, že Mossad o Mengelem věděl, ale možnosti ho dopadnout se vzdal, aby neohrozil zadržení Eichmanna. Když se pro něj po několika týdnech agenti Mossadu vrátili, Mengeleho stopa už vychladla. Podruhé ho Mossad mohl dopadnout v Brazílii. "Koncem roku 1962 ho s určitostí spatřili na farmě u Sao Paula," řekl k tomu v roce 2017 Ejtan. Vedení Mossadu ale dalo přednost jiným operacím než honbě za Mengelem. Celý život po Mengelem také pátral slavný "lovec nacistů" Simon Wiesenthal.

Mengele zemřel 7. února 1979 při koupání v Atlantiku v městečku Bertioga. Pravděpodobně dostal křeč (nebo mrtvici) a utopil se. Pohřben byl pod jménem Wolfgang Gerhard. Dva roky před smrtí se setkal se synem Rolfem, který do té doby netušil, že "strýček Fritz" je jeho otcem. Mengele se mu údajně dušoval, že nikdy nikomu neublížil. Po exhumaci v roce 1985 bylo v roce 1992 pomocí testů DNA potvrzeno, že se skutečně jedná o ostatky tohoto válečného zločince.

Z později zveřejněných deníků a dopisů Mengeleho vyplynulo, že zemřel bez jakýchkoliv výčitek a že až do konce života věřil v nadřazenost a naopak podřadnost určitých ras a skupin lidí. Vadilo mu, že nová generace Němců nestaví na nacistické éře a nevyužívá jejích "úspěchů". Mengele si také stěžoval, že nemá peníze, psal o frustraci a o pocitech zrady, protože všichni, kdo se podíleli na utajování jeho totožnosti, ho vydírali a chtěli za to, že ho neprozradí, majetek a peníze.