Město Kiruna na severu Švédska má sice jen zruba dvacet tisíc obyvatel, je ale známé po celém světě. Je zde totiž největší hlubinný důl pro těžbu železné rudy na světě. Důl přináší místním řadu výhod, ale také jedno negativum. Celé město se kvůli němu musí do čtyř let začít posouvat jinam.
Osud města připomíná příběh severočeského Mostu, jehož staré části byly kvůli těžbě uhlí zbořeny mezi 60. až 80. lety minulého století. Stejně jako v Mostě, i v Kiruně přesunou místní kostel. Na řadu má ale přijít až jako poslední.
O přesunu města bylo rozhodnuto v roce 2004. Kvůli sesedání způsobenému stále se rozšiřující těžbou se totiž propadá. Chvíle, kdy se zdejší obyvatelé budou muset vystěhovat, se blíží. Většina domů v okruhu jednoho kilometru od dolu se zboří, historické centrum s cennými budovami se posune o 3,5 kilometru na severovýchod.
"Je to jen 35 procent celkové rozlohy města," utěšuje místní zástupce starosty Niklas Siren. A vlastně ani nemusí. Obyvatelé Kiruny proti přesunu města nic nenamítají. Pokud by se důl nerozšířil, přišla by většina z nich o práci. Přímo v dole pracuje asi desetina obyvatel, na jeho provoz jsou ale navázány mnohé další služby.
Proti vybudování města znovu "o kousek jinde" je jen místní Strana zelených. "Když mluvíte s lidmi v Kiruně, vždycky slyšíte: 'Ne, ale důl potřebujeme.' Tím diskuse končí," krčí rameny představitel strany Timo Vilgats.
Důl zkrátka městu zajišťuje prosperitu. Státem vlastněná společnost LKAB plánuje do tří let rozšířit objem těžby o 35 procent. Už dnes přitom důl sahá do hloubky čtyř kilometrů a za den vyprodukuje dost železa na stavbu šesti "Eiffelovek".
Spíše než tragédii tak místní ve vybudování města znovu vidí novou příležitost. Příští rok má být vybrán architekt, který navrhne jeho územní plán, a vedení města se již těší na nové domy a bulváry.
"Postavíme nejlepší možné centrum. Takové, jež bude pulsovat životem, bude udržitelné a moderní," představuje si Siren. Přesun města by měl být dokončen v roce 2035.
