Dohoda s Turky
Migrační vlna: bod obratu
11.04.2016 05:45 Původní zpráva
Řecko začalo vracet do Turecka první migranty. Zatím jsou mezi nimi převážně nikým nechtění Pákistánci. Jestli bude pracně vyjednaná dohoda mezi EU a Tureckem vůbec fungovat, ještě jasné není. Nadějné však je, že nově příchozích uprchlíků ubývá.
Mám utéct, nebo se někam schovat? přemýšlí nahlas Umar Bašír, pochází z jihu Pákistánu, v současné době uvízl na řeckém ostrově Lesbos. Ani se nijak nesnaží zakrýt, že do Evropy jde za lepším životem a je exemplárním příkladem ekonomického migranta. Navíc ze země, odkud se nikomu nechce uprchlíky přijímat. Tady na ostrově přebývá v táboře, kterému se říká "Kitchen", podle tamní vývařovny dobrovolnické organizace No Borders. Na čtyři stovky zdejších obyvatel, vesměs nechtěných národností jako Pákistánci, Bangladéšané nebo Severoafričané, už dostali výzvu registrovat se v hotspotu Moria, z něhož se stalo detenční centrum.
Nikdo se do toho nehrne. Umar má obavy, že "registrace" bude znamenat ve skutečnosti zavření do detence a následnou deportaci do Turecka. Současné události to jen potvrzují. Už v polovině března takto policisté přišli do neoficiální části kempu Moria spravované dobrovolníky a dali osazenstvu na výběr - buď se registrovat a následně nechat deportovat dobrovolně, nebo k tomu být donuceni. Pákistánci jsou po Syřanech, Iráčanech a Afgháncích čtvrtou největší skupinou běženců v Řecku, z celkových padesáti tisíc uprchlíků je jich desetina. A ve všech skupinách, které Řekové do Turecka poslali, byli především oni.
Prorazte hranice!
Je to ale i důsledek skutečnosti, že Pákistánci, často cestující bez rodin, mnohdy nehodlají v Řecku žádat o azyl. "Chceme do Německa, ne do Řecka ani do Turecka, které nás deportuje zpátky do Pákistánu," řekl novinářům jeden z navrácených migrantů jménem Ali. Syřané, kteří připluli po 20. březnu a jichž se dohoda EU-Turecko týká především, však žádosti o řecký azyl hromadně podávají, a tak úřady jejich deportaci odložily: "Mělo to být o pět dnů, ale nejnovější informace hovoří o tom, že je to naneurčito," říká Marian Cehelník ze slovenské organizace Člověk v ohrožení.
Uprchlíci zůstávají v detenci a posouzení jejich žádostí by podle právě přijaté legislativy mělo trvat už jen devět dnů. To se ale vzhledem k pověstné pomalosti řeckých úřadů může protáhnout a po tuto dobu se může stát cokoli - upínají se běženci k žádosti o azyl jako k poslední naději.
Lidé to přitom zkoušejí i jinak. Do jednoho z divokých táborů u makedonské hranice, kterému podle zdejší benzinové pumpy říkají BP, docházejí čas od času nenápadní chlapíci. Slibují, že běžence bez problémů provezou Makedonií do Srbska a dále po uzavřené balkánské trase. Za přechod si účtují 250 až 1400 eur (6750 až 37 800 Kč), projít prý není snadné.
Mnozí absolvovali s pašeráky cestu přes Bulharsko, přitom ministryně vnitra Rumjana Bachvarova na ještě nedávno v parlamentu přesvědčovala poslance, že žádná nová migrační trasa tu v žádném případě nebude. Konkrétnější zprávy zatím nejsou ani z Albánie, s níž migrační experti počítali jako s alternativou k balkánské stezce číslo jedna. Z Albánie se dá snadno pokračovat přes Balkán nebo přes moře do Itálie, navíc jsou zdejší pašeráci ve svém řemesle velmi zběhlí. "Vím, že to převaděči v jednom z táborů uprchlíkům nabízeli. Albánie za 200 eur (5400 Kč, pozn. red.), ale víc prozradit nechtěli," říká český dobrovolník Rostislav Hubert.
Itálie ale zaznamenala oživení na tradiční středomořské trase z Libye. Letos tudy připlulo 16 075 migrantů, zatímco loni to bylo za stejnou dobu jen něco přes 10 000. Výrazný nárůst pak registrují úřady od druhé třetiny března, kdy začala platit dohoda EU s Tureckem. Itálie a Bulharsko proto potichu závidí Řecku dohodu o vracení běženců a rády by si vyjednali také takové podmínky, Sofie s Ankarou a Řím s Tripolisem. Itálie už má podobné smlouvy s Egyptem a Tuniskem, zařídit repatriace do Libye zmítané dvojvládím však rozhodně nebude snadné.
Nechceme kvóty
Hrozí tedy, že se uprchlická vlna přesměruje do Středomoří? Ne až tak docela, běženci vrácení z Řecka do Turecka už často nemají peníze a jsou drženi v uzavřených centrech, Ankara už připravuje jejich deportace. (Jen Syřané budou mít dovoleno se v Turecku usadit). Plavba po Středozemním moři je navíc ještě náročnější a nebezpečnější než několikakilometrová trasa na řecké ostrovy, z níž mají i tak mnozí migranti hrůzné zážitky. Navíc Syřané budou mít možnost dostat se do Evropy z Turecka legálně. Výhledově sice zatím jen nanejvýš 72 000 lidí dle současných dohod, časem to však může být víc. Šance se nabízí hlavně inženýrům a dalším vysokoškolsky vzdělaným odborníkům.
Návrh na reformu azylového systému, který Evropská komise představila minulý týden, ale provázely až hysterické reakce. Problém byl, že strategie nadále počítá s takzvanými kvótami, tedy přerozdělováním běženců mezi jednotlivé země. Nejhlasitěji se tentokrát ozvali Češi, citovaní četnými světovými médií jako lídři odporu proti kvótám: "Vůči této bruselské jezince musí zaznít hlasité NE," zní jeden příklad za všechny v podobě tweetu prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka.
Evropská komise tvrdí, že imigrace musí pokračovat přinejmenším stejným tempem jako doposud. V příštích deseti letech totiž má kontinentu chybět osmnáct milionů lidí a do roku 2025 se očekává deficit 23 % na trhu kvalifikovaných pracovních míst. Jen na nahrazení úbytku práceschopného obyvatelstva tak prý bude Evropa potřebovat každý rok ještě o něco víc lidí, než přišlo letos s migrační vlnou. EK chce ale příliv migrantů zkultivovat, a hlavně předejít tomu, aby se všichni uprchlíci drali do několika málo zemí.
Urgentní je však teď zastavení současného proudu migrantů. Místo tisíců zatím do Turecka putují maximálně stovky, místo každého, kdo připlul nelegálně, jsou to zatím jen Pákistánci. Důležité ale je, že deportace alespoň nějakým způsobem pokračují, a nezbývá než doufat, že se zrychlí s prvními odmítnutými žádostmi o azyl. A za ještě důležitější lze považovat statistiku z minulého týdne, která hovoří o tom, že počty uprchlíků vydávající se na ostrovy se scvrkly na šedesát až osmdesát denně.
* Jak účinná jsou bezpečnostní opatření na hranici s Makedonií?
* Podařilo se balkánskou cestu uzavřít úplně?
* Jak do situace zasahují aktivisté ze západních zemí, jaký efekt mají jejich protesty?
* Jak s vrácenými uprchlíky zachází Turecko?
* Má plán Evropské komise reformovat migrační politiku šanci na úspěch?
* A podaří se konečně zvrátit proud uprchlíků?
Odpovědi na tyto otázky a celý text článku najdete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 11. dubna 2016.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.