Slovensko
Mlátí černochy a ctí Hitlera aneb Kdo jsou Kotlebovi poslanci

Reportér časopisu TÝDEN se pokusil setkat s neofašistickými poslanci Ľudové strany Naše Slovensko (ĽSNS), kteří nově obsadili čtrnáct křesel ve slovenském parlamentu. Ti ale o setkání s médii moc nestojí, neboť jejich životopisy připomínají policejní zprávy expertů na boj s extremismem. V pátek už první z poslanců ĽSNS rezignoval, Andrej Medvecký totiž stanul před soudem kvůli napadení černocha.

Andreji Medveckému (28) se nelíbilo, že v hotelu Imperial na Oravské přehradě sedí i muž černé pleti. "Ty neger, toto je tvoj koniec, tu nemáš čo robiť, toto je tvoj posledný deň, rozkopte negra," vyhrožoval napřed cizinci z Dominikánské republiky. Pak ho svalil na zem, sedl si na něho a mlátil ho pěstmi, zatímco Medveckého bratr oběť kopal. Ve čtvrtek Medvecký stanul před soudem, vinu sice odmítl, nicméně v pátek rezignoval na poslanecký mandát. Nahradil ho ovšem neméně agresivní neonacista Milan Mazurek (22), zanícený organizátor protimuslimských demonstrací. "Jebem vášho Alaha," řval nedávno Mazurek v tričku se stranickým znakem ĽSNS na muslimskou rodinu v Bratislavě. I když rodinu chránila policie, Maurek s dalšími nácky házel po cizincích kamení. Mazurek navíc na Facebooku obdivuje Adolfa Hitlera a popírá holocaust. To, co nedávno prohlásil na svém profilu, vůbec není nutné překládat ze slovenštiny: "Neobhajujem žiadny režim, ale o tretej ríši vieme iba lži a rozprávky o 6 miliónoch a mydlách zo Židov. O Hitlerovi sa učia samé klamstvá."

Pátraní po poslancích jsme zahájili v Banské Bystrici. "Dovnitř vás nepustím a volat nikoho nebudu. Na všechno máme tiskovou mluvčí na krajském úřadě," oznamuje mi mladá recepční v černé uniformě ve vchodu do Banskobystrické správy silnic, což je organizace řízená krajem. Žádám totiž o setkání hned se třemi podnikovými šéfy, z nichž se minulý týden stali ústavní činitelé, poslanci Národní rady Slovenské republiky za neofašistickou Ľudovou stranu Naše Slovensko (ĽSNS). Baštou strany totiž není Bratislava, ale středoslovenské město obklopené velebnou Velkou Fatrou a Nízkými Tatrami. Už přes dva roky drží post hejtmana Banskobystrického samosprávného kraje Marian Kotleba, předseda ĽSNS. A na krajském úřadě a v jeho organizacích zaměstnává ve vysokých funkcích hned osm ze čtrnácti neofašistů, jež před týdnem delegovalo do parlamentu zhruba dvě stě tisíc slovenských voličů.

Na e-mail vyzývající k rozhovoru poslance zaměstnané ve správě silnic žádný z nich neodpověděl. Na oficiálních telefonních číslech nejsou k zastižení, přes mluvčí kraje nelze domluvit vůbec nic. A slečna na recepci u silničářů buď mlčí, nebo znova odkáže na mluvčí. Zkouším volat Frederice Kotlebové (21), neboť její telefon je tu z nějakých důvodů vyvěšen na nástěnce. U silničářů má mladičké manželka Mariana Kotleby zajímavou funkci, je referentkou pro oznamování protispolečenské činnosti. Oznámit jí však nelze vůbec nic, sluchátko nezvedá. A nezvedne ho ani další den.

Hejtmanův bratr Martin (37), nyní už také poslanec parlamentu, zase převzal ve správě silnic post finančního ředitele. Ani jeho telefonní číslo ale recepční, či spíše stranická ochranka, neprozradí. Tají i kontakt na Stanislava Mizíka, jenž řídí dozorčí radu firmy, nepřátele strany označuje za netvory a svoje facebookové poznatky zásadně podepisuje klerofašistickým pozdravem Na stráž! z dob válečného slovenského státu (1939-1945). Jediné, o čem je nakonec recepční ochotna mluvit, je její láska k ĽSNS. "Samozřejmě že jsem volila Kotlebu. Jsem hrozně ráda, že volby dopadly tak, jak dopadly. A víc se mě na nic neptejte." Přesto bych si rád promluvil s ředitelem správy silnic Martinem Beluským, tajemníkem ĽSNS. A rovněž novým poslancem parlamentu. "Telefon vám nedám," opakuje se recepční. Právě Beluský loni v listopadu osobně podal trestní oznámení na neznámého pachatele, jehož podezřívá ze spáchání trestného činu podpory hnutí potlačujícího základní svobody a práva. Nelíbil se mu totiž panel vystavený na banskobystrickém náměstí, který připomínal osud Štefánie Lorándové, jež za války zachránila stovky Židů a sama pak skončila v Osvětimi. Beluský výstavu označil za propagaci sionismu a odvolal se na již dávno neplatnou rezoluci OSN, jež sionismus považuje za formu rasismu.

Kotlebovci, jak se straně na Slovensku přezdívá, vedou banskobystrickou správu silnic do ztráty. Po letech v zisku vytvořili v roce 2014 půlmilionovou sekeru (v eurech). Někdejší sociálnědemokratický banskobystrický župan Vladimír Maňka mluví o totální nekompetentnosti lidí v čele firmy, péče o silnice je prý přitom žalostná. Podnik totiž hlavně pečuje o stranu, stát se zřejmě očima ĽSNS rovná straně. Když se mi konečně podaří tajně nahlédnout do uzavřeného dvora podniku, spatřím dokonce celou volební flotilu automobilů, s níž Kotleba a spol. obráželi Slovensko. Palcová hesla nalepená na dodávkách jsou hodně drsná, mimo jiné vyzývají k pogromu na romské osady. S překvapením čtu: "Spravíme poriadok se zlodejmi v kravatách, aj s parazitmi v osadách!"

* Jak je možné, že Marian Kotleba proměnil banskobystrický krajský úřad v sídlo své klerofašistické strany?

* Kdo volil Kotlebu? A proč ho volili i vysokoškoláci?

* Jak se lze setkat s Marianem Kotlebou a jeho nejbližšími spolupracovníky?

* Co vše povařuje Kotleba za "zvrhlé umění", které je třeba vymýtit?

ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY NAJDETE V REPORTÁŽI V NEJNOVĚJŠÍM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 14. BŘEZNA 2016.