Příroda vrací úder
Moderní černé pyramidy. Francouzi našli novou pýchu

Hlušinové kopce jsou v severní Francii nejjasnější připomínkou staletí těžby uhlí. Tamní obyvatelé se za ně dlouho styděli. V poslední době se ale vnímání lidmi uměle navršených obřích hromad mění. Dokonce začínají sloužit bohulibým účelům.

Viděl je každý, kdo projížděl po dálnici nebo po železnici krajem Nord-Pas-de-Calais. Z rovinaté krajiny zde vyrůstají nepřehlédnutelné černé kopce - pozůstatek průmyslové historie oblasti. Nejvyšší se nacházejí u obce Loos-en-Gohelle nedaleko Lens. Dosahují výšky až 180 metrů.

V pásu táhnoucím se podél belgické hranice se těžilo uhlí tři sta let. Poslední důl byl uzavřen před čtvrtstoletím. Dříve byly haldy synonymem znečištění a s tím, jak těžební průmysl skomíral, i úpadku. Dnes se k nim místní hlásí jako k hrdému symbolu zdejšího průmyslového dědictví.

V roce 2012 byla celá těžební oblast zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Prý ukazuje významnou éru v dějinách průmyslové Evropy a připomíná životní podmínky dělníků a solidaritu, kterou jejich práce vyvolávala.

"Výsypky reprezentují dřinu a těžkosti, kterým byly vystaveni naši předkové," říká průvodce Patrick Offe. "Lidé tu byli kvůli dolům tvrdí a pouta mezi nimi byla pevná. Život byl mimořádně těžký. Dnes jsme na to hrdí."

Ne všechny hromady mají pyramidový tvar jako ty u Loos-en-Gohelle. Ostatní bývají nižší a podlouhlé, v některých vznikly nádrže s vodou. V oblasti jich je údajně na tři sta, ty menší ale postupně zarůstají, takže přesný počet nikdo nezná.

Příroda na sebe opravdu nenechala dlouho čekat. Stačila poměrně krátká doba a lidmi vytvořené kopce se s její pomocí stávají estetičtějšími a více užitečnými. Nejdřív se objevil lišejník, pak malé rostlinky. Nyní už na svazích hald vyrůstají březové lesíky. A někde třeba farmáři nechávají pást kozy.

Pěstuje se tu dokonce i víno, a to na údajně nejsevernější vinici ve Francii. Založil ji Henri Jammet, původem z jihozápadního departementu Charente. Zásadní je podle něj stáří haldy.

"Čím starší, tím pravděpodobněji na ní něco poroste. V 18. a 19. století třídili uhlí rukama, takže mnoho z toho, co se odhodilo, obsahovalo dost uhlí a dalších minerálů. Časem se zde vytvořila sice ne úplně bohatá, ale přece jen docela úrodná půda," vysvětluje.

Vinici v Haillicourtu založil v roce 2011. V roce 2013 naplnil 150 lahví a loni už dvakrát tolik. Své víno nazývá Charbonnay - slovní hříčka ze slov "charbon"- uhlí - a "Chardonnay" - proslulá vinná odrůda.

V Neux-les-Mines zase vznikl umělý lyžařský svah. Jinde se po hromadách prohánějí běžci a cyklisté. Lidem a přírodě se navracejí haldy i v jižní Belgii a dalších bývalých těžebních oblastech po celé Evropě. V Česku je příkladem Kopistská výsypka nedaleko Mostu, jejíž většina je již porostlá lesem.

"Nakonec, co je to jiného než hromady kamení, které jsme vzali přírodě? Teď jí je vracíme a ona je zase vrací nám - tím, že na nich vyrůstají květiny, stromy, že na nich žijí zvířata," říká Offe.