Stoletá výdrž
Monarchisté v republice Portugalsko to stále nevzdali

Přesně před sto lety vystřídalo monarchii v Portugalsku republikánské zřízení. Přesto se příznivci dávno zaniklých pořádků na západě Pyrenejského poloostrova nevzdávají a rádi by instalovali zpět krále. Na trůn si dělá zálusk Dom Duarte de Bragança. Vévoda Braganzský se narodil roku 1945 v Bernu ve Švýcarsku.

Vznik republiky "5 de Outubro" si Portugalci připomínají každý rok, v tento den je pracovní volno, ale letošek je obzvláště slavnostní. Republika vyhlášená roku 1910 totiž slaví první milénium.

Vzpomínkové akce se proto tentokrát protahují na půldruhého roku  - výstavy, kolokvia, koncerty, divadlo anebo sport. S oslavnou, bilanční a povzbuzující řečí vystupuje pravidelně i prezident.

První republikánskou revoltu, jež ale ztroskotala, zažilo Portugalsko už roku 1891 v Portu. Začátkem roku 1908 zemřeli při atentátu král Carlos a korunní princ Luís Filipe.

Na trůn nečekaně usedl jako Manuel II. jeho mladší bratr, který ukončil diktaturu. Vážné problémy země byly ale na mladíka příliš.

Poslední boj braganzské dynastie, která obsadila portugalský trůn roku 1640, nebyl nijak zvlášť dramatický. Po bojích v Lisabonu mezi povstalci, lidem a králi loajálními vojáky byla 5. října 1910 vyhlášena na tamní radnici republika.

Panovník uprchl do Anglie a pod tlakem obrovských nadějí venkovských obyvatel, dělníků a měšťanstva začaly bouřlivé časy první republiky, jíž bylo dopřáno 16 let existence. Ukončil ji roku 1926 vojenský puč, po němž následovalo 48 let fašizoidní diktatury. Skončila roku 1974.

Republikánskou formu státu ukotvenou v ústavě sice zpochybňuje málokdo, ale o sto let "prázdný" portugalský trůn je stále zájem.  

Uchází se o něj pětašedesátiletý Dom Duarte de Bragança, jehož otcem byl Duarte Nuno a matkou Maria Luísa Vitória. Předci zájemce o trůn z braganzského domu museli odejít z Portugalska do exilu roku 1934, ale nároků na trůn se nikdy nevzdali.

Považovali se za protikrále Marie II. a jejích následníků z dynastie Sasko-Kobursko-Gothajské. Obě znepřátelené linie se opět smířily až roku 1921.  

Protože (zatím) poslední portugalský král Emanuel II. (1889 až 1932) neměl žádné potomky, určil v anglickém exilu za svého následníka vnuka krále Michaela I. (1802 až 1866), byl jím Duarte II. Nuno.

Současný zájemce o portugalskou korunu je jeho syn.

Protože bylo třeba, aby měl k uplatnění svých nároků portugalské občanství, a rodiče do roku 1950 do Portugalska nesměli, narodil se Dom Duarte de Bragança roku 1945 na portugalské ambasádě v Bernu. Jeho kmotrem se stal papež Pius XII.

Současný rádoby král se do vlasti svých předků podíval poprvé až roku 1951. Vystudoval Vojenskou univerzitu v Lisabonu a službu v armádě si odkroutil v letech 1978 až 1981, zčásti v koloniální válce v Angole. Pilotoval vrtulník a dotáhl to na poručíka námořnictva.

V posledních letech jeho příznivci opakovaně budili pozornost při akcích, jež přitáhly média. Třeba loni v srpnu vyšplhali na verandu radnice v Lisabonu a vyměnili městskou vlajku za modro-bílý prapor monarchie. Část z nich požaduje, aby o návratu krále rozhodlo referendum. Monarchie má dostat šanci.

Ve snobských kruzích je návrat panovníka šik. Sám vévoda Braganzský se stále znovu vyjadřuje k aktuálnímu dění ve své zemi. Přál by si, aby lidé zvážili, zda by on jako král neposloužil Portugalsku lépe než nějaký volený prezident.