Je tomu dva roky, co odešel do věčných lovišť střelou najatého zabijáka. Medvěd Bruno skonal za rozbřesku 26. června 2006 u hornobavorského Kümpflalmu. Zpráva o smrti šelmy, která se stala miláčkem médií, se tehdy rozletěla do světa. Nyní se dostal chlupáč na titulní stránky znovu, ovšem jako vycpanina v mnichovském Muzeu člověka a přírody.
Jak Bruna vlastně nazývat? Od přírody je, jak jinak, medvědem „hnědým". Záhy se z něj ale stal medvěd „mediální", bez přehánění mediální senzace, a poté „problémový". Nyní už je nejspíše s vymýšlením nových přívlastků konec. Z Bruna se stal huňáč „muzeální".
Preparátor Dieter Schön se s ním piplal plných 1400 hodin. Jeho výtvor je naaranžován v diorámě, kterak stojí vedle převráceného úlu. Brunova póza naznačuje, jaké napětí kolem medvěda během jeho krátkého života vládlo, vysvětluje ředitel muzea Michael Apel.
V Německu, konkrétně v Bavorsku, se méďa objevil v létě roku 2006. Předtím urazil na 350 kilometrů z Itálie přes Rakousko. Na své pouti roztrhal přes půl stovky domácích zvířat a děsil lidi tak, že na jeho likvidaci pozvala zemská vláda v Mnichově pět finských lovců i se smečkou karelských psů.
Rozsudek smrti, jejž vynesly bavorské úřady nad přivandrovalým Brunem, neboť způsobil zmatek v tamní kontrolované přírodě, rozdělil nedávno Němce na dva tábory.
Nástrahám, jež mu kladli jeho nepřátelé pod komandem zemského ministra životního prostředí Wernera Schnappaufa (CSU), unikal míša dlouhé týdny spíše nevědomky. Vedle finských loveckých žoldáků ho ze vzduchu hledaly také vrtulníky.
Chlupáčova poslední hodinka udeřila 26. června za úsvitu. Po dvou střelách mezi žebra ale Bruno odkráčel do věčných lovišť jen biologicky; jeho duch a podoba, byť všelijak zpitvořené, žijí dále.
Nebožtíkovu památku vzali záhy do rukou marketingoví stratégové, takže fešný Bruno byl k dostání třeba v limitované edici 999 kusů jako plyšák, jako míša mezi andílky na displeji mobilu či jako laskominka "brumítci".
Mediálně Bruno statečně konkuroval fotbalovému šampionátu v Německu.
V internetových diskusích se Bruno stal symbolem svobody, posledním osamělým bojovníkem unikajícím statečně skrze stále užší oka sítí státu. Podle jednoho přirovnání byl huňáč dokonce „Mahátmou Gándhím bavorských lesů".
Pokoje se nedočkal ani po smrti: jeho ostatky ležely ukryty v mrazicím boxu na neznámém místě; co kdyby se k nim třeba chtěli dostat bulvární pisálkové. A čekaly na preparátora.
Dnes už k Brunovi bulvární škrábalové mohou, ale jen za sklem.
Unikátní kousek, vlastně pořádný kus, to rozhodně je. Bruno byl prvním živým medvědem spatřeným v Německu od roku 1836.
„Myslel jsem, že u nás trest smrti zrušili," prohlásil po Brunově „popravě" mnichovský starosta.
Foto. Reuters a AP
