Zákaz šátků na školách jako znamení europeizace? V kosovsko-albánské společnosti nehraje sice náboženství žádnou zvláště významnou roli, ale čerstvé rozhodnutí vlády, bez jakékoli předchozí debaty, zapovědět na druhém stupni základních škol a na školách středních nošení šátků, vyvolalo negativní emoce a prudké debaty.
V půli června demonstrovalo v Prištině proti nařízení vlády zhruba pět tisíc žen v šátcích. Do ulic vyšly poté, co několika žačkám v šátcích školy opravdu zakázaly účast na vyučování.
Protestující si na transparentech stěžovaly na porušování lidských práv a návrat k praktikám komunismu, kdy stát utlačoval nábožensky založené občany a snažil se náboženství vytlačit z veřejného prostoru.
Kosovský muftí Naim Trnava uvedl, že je konsternován. Požaduje zrušení zákazu a hrozí podáním ústavní stížnosti, píše ve své analýze švýcarský list Neue Zürcher Zeitung (NZZ).
Spory vyvolalo nařízení kosovského ministerstva školství, podle něhož má být žačkám a studentkám v religiózním oděvu - výslovně se jmenuje šátek - zakázán přístup na státní školy. Kdo se proti nařízení prohřeší, musí počítat s tím, že bude vyloučen z výuky.
Příslušný ministr Enver Hodžaj vysvětluje, že je to ve shodě s článkem 8 ústavy. Uvádí se v něm, že Kosovo je sekulární stát a jako takový je neutrální vůči záležitostem náboženského smýšlení.
Jeden z komentátorů kosovského listu Koha Ditore se snaží široké rozhořčení shrnout slovy: "Jiné země Evropy mají také své problémy s šátkem na hlavě. Debata o svobodě a šátku tak dělá také Kosovo součástí Evropy."
Nebojte se! Jsme i nejsme mohamedáni
Spor o šátek jako znamení poevropšťování? Tak jednoduché to není, poznamenává NZZ. Zatímco v západoevropských zemích lze odpovídající kontroverze interpretovat jako obranné reflexy křesťanské společnosti vůči rostoucí váze muslimské části obyvatelstva, je situace v Kosovu trochu jiná.
Ve zhruba dvoumilionovém balkánském státě, který vyhlásil v únoru roku 2008 jednostranně nezávislost na Srbsku, jsou muslimové s podílem 90 procent v jednoznačné převaze. Kosovské debaty o šátku tak mají mnohem blíže k Turecku než ke sporům v hlavních městech západní Evropy.
S marginalizací za časů Jugoslávie může souviset i to, že islámu, dědictví osmanského panství v oblasti, je přisuzován ve společenském životě albánské většiny v Kosovu ještě i dnes spíše podřadný význam. Přes dvě třetiny muslimů nepraktikují aktivně svou víru.
Tomu odpovídá i tolerance vůči jinověrcům. A fundamentalistická uskupení už vůbec chybějí.
Etnická identifikace a vymezování se vůči srbské menšině v zemi se děje hlavně prostřednictvím jazyka a historie. Vymezování hranic pomocí náboženství jsme sotva svědky. Tak tomu už bylo během kosovské války, třebaže na obou stranách docházelo k ničení náboženských míst.
Od konce války roku 1999 se sice také v Kosovu etablovaly některé humanitární organizace islámského ražení, ale tak je tomu na celém západním Balkáně. Skutečností však zůstává, že náboženská příslušnost se v Kosovu nijak nevystavuje na odiv a pravidla islámu, třeba pití alkoholu, se vykládají velmi nekřečovitě.
Dost možná, že i z těchto důvodů vláda v Prištině předem masivně podcenila reakci na zákaz šátků.
Motivy kosovské vlády se tak zdají zjevné. Západu, který přikládá rostoucí význam islamofobním obavám, se chce prezentovat jako spolehlivý sekulární partner, který jakýkoli druh náboženství považuje za soukromou věc. Koneckonců, Priština usiluje jak o vstup do EU, tak do NATO. Pokud při tom bude vystupovat přísně laicisticky, přisuzuje si lepší šance.
O nás bez nás
Sekularismus nikdo v Kosovu vážně nezpochybňuje, ale posilovat tento princip nařízeními, v nichž chybějí jasné definice, je sporné. Diskutovaný zákaz šátků totiž jasně neurčuje, co je religiózní oděv. Je sice jmenován šátek, ale nošení řetězu s křížem se ve většinově muslimském státě nadále toleruje. Mnoha Kosovcům se tak zdá dikce nařízení málo přesvědčivá a mají dojem, že je namířeno v první řadě proti islámu.
Kritizuje se také, že postupu vlády nepředcházela žádná veřejná debata. Nařízení se objevilo jako blesk z čistého nebe. Kdyby se o něčem takovém rozhodovalo na Západě, diskuse by trvala roky. Prostě nás ti nahoře zase obešli, myslí si, a ne neprávem, občané Kosova.
Foto: EULEX a www.profimedia.cz
