Na berlínském letišti Tempelhof dál žije 1500 uprchlíků

I když vlna uprchlíků směřující do Německa už před několika měsíci opadla, žije ještě i dnes na 1500 běženců v areálu bývalého berlínského letiště Tempelhof. Muži, ženy a děti ze Sýrie, Afghánistánu, Iráku a dalších zemí tu obývají hangáry, které pamatují slávu leteckého mostu z dob berlínské blokády v letech 1948 a 1949.

Letiště Tempelhof, které bylo v provozu mezi lety 1923 a 2008, to jsou dnes dva zcela odlišné světy. Jeden sestává z liduprázdné odletové haly, kde dřívější slávu leteckého přístavu připomínají tabule odletů a příletů, dopravníky pro zavazadla nebo letištní restaurace. Ten druhý se nachází o úroveň níže a je mnohem živější.

Pod několik desítek metrů vysokou střechou hangárů zde v jednoduchých podmínkách žijí stovky uprchlíků z celého světa. Bydlí ve skupinách malých buněk, které dohromady tvoří několik bílých obdélníků na rozlehlé ploše hangáru. Jednotlivé buňky, které nemají střechu a místo dveří jen černý závěs, skýtají na šesti palandách ubytování až pro dvanáct lidí. Soukromí se zde tak jen těžko hledá.

Také proto se správa letiště snaží buňky, z nichž největší mají velikost 25 metrů čtverečních, nezaplňovat až do posledního místa. "Snažíme se také držet pohromadě rodiny," říká Emil Pisok z berlínské sociální správy. I tak se ale někdy stane, že v jedné buňce žijí lidé z různých rodin, pocházející z odlišných zemí a vyznávající rozdílná náboženství.

Podmínky na letišti

Celkově však mají nyní běženci, z nichž se řada podílí na běhu zařízení, výrazně lepší podmínky než ti, kteří sem přišli jako první loni na podzim v době, kdy do Berlína směřovalo až 900 uprchlíků denně. V hangáru číslo 1 tehdy bydleli lidé ve stanech, protože střecha úplně netěsnila, a když zapršelo, byl to problém.

Nedostatečné bylo také hygienické zázemí, protože se nikdy nepočítalo s tím, že by v hangárech bydleli lidé. "Řešilo se to tak, že jsme lidi posadili do autobusů a dovezli do veřejných bazénů, aby se tam osprchovali. To byla jediná možnost," říká Pisok o období, kdy Tempelhof hostil až 2500 lidí.

Dnes mají uprchlíci, kteří jednu dobu museli i v mrazu na záchod chodit do přenosných toalet umístěných venku, v každém hangáru k dispozici sprchové kabiny s toaletou a umyvadlem. Na letišti, do něhož se dá vstoupit jen se speciální průkazkou, jsou také jídelny, které běžencům třikrát denně poskytují stravu.

Podíl mužů

Většinu osazenstva letiště - 76 procent - dnes tvoří muži, i proto, že část žen a dětí se už podařilo přestěhovat do jiných ubytovacích zařízení. Všechny děti, které na Tempelhofu zůstávají, chodí do školek nebo škol v blízkých městských částech. Spolupráce se školami, která výrazně přispívá k integraci, je podle Pisoka výborná.

Letiště, které už v padesátých letech minulého století sloužilo jako místo přechodného ubytování pro Němce, kteří se vraceli ze zajetí v Sovětském svazu, by podle představ berlínské radnice mělo běžence hostit do konce tohoto roku. Pro všechny uprchlíky by se mezitím mělo najít ubytování jinde.

I nadále se ale Tempelhof ponechá jako rezerva pro případ, že jeho kapacity ještě bude nutné využít. A jak říká Pisok, při pohledu na dění v Turecku, které vyhrožuje ukončením uprchlické dohody s Evropskou unií, není rozhodně vyloučené, že hangárů ještě třeba bude.