Nacistické „nadkrávy“ se usídlí v Británii

Poslední exemplář původního druhu Pratura (Bos Primigenius) uhynul asi padesát kilometrů do Varšavy v roce 1627. Mohutnou lebku později odvlekli Švédové během invaze do Polska.

O čtyři století později se bratři Heckové pokusili vymřelé plemeno dostat zpět na německé pastviny. Povedlo se. Zpětným šlechtěním vznikl takzvaný Heckův dobytek (německy Heckrind). Trvalo to však třicet let a museli zkřížit sedm druhů evropského dobytka včetně skotských horských krav a španělských zápasnických býků z arény.

Vzhledem k nacistickému zaujetí mystikou a mytologií se mezi pohlaváry třetí říše těšil nový pratur poměrně velké popularitě. Nacisté chtěli pořádat velké hony na rozlehlých pláních dobytých zemí na východě, avšak válečná realita jim překazila záměry.

Rok 1945 přežilo pár kusů Heckova dobytka. Nyní si třináct zvířat přivezl na svou farmu v Broadwoodwidgeru ochránce přírody Derek Gow. Zvířata pocházející z Belgie se připojí k rostoucí sbírce bobrů, tchořů a vodních krys.

Zubr versus vyšlechtěný pratur

Gow nechce jako nacisté mohutné pratury využívat k lovu, ale ani je nehodlá dojit. Nikdo se k nim totiž tak blízko neodváží. „Teď od ní stojím půl metru. Jestli se zkusím přiblížit, tak se mě pokusí zabít. Ty ostatní jsou jen trochu střečkovité," pochvaluje si podle britského Guardianu nové stádo Gew.

Doufá, že se mu jednou podaří založit vlastní chovný program, protože věří, že Heckův dobytek by jednoho dne mohl hrát důležitou roli a mohl by nahradit v ekosystému dávné pratury.

Heckův dobytek totiž nedosahuje výšky pratura, ale udržel si jeho svalnatou stavbu a zabarvení srsti.

Polákům se však zpětné vyšlechtění prapředka dnešního skotu vůbec nelíbí. Profesor Pucek Bělověžské přírodní rezervace to nazval „největším vědeckým švindlem dvacátého století". Není divu, drží se totiž radši svých bizonů evropských. A na farmách, jako je ta Dereka Gowa, jim roste podle některých odborníků konkurence.

Foto: Profimedia, Wikipedia