Když bulharská lékařka Irena Marinovová přijela loni v listopadu se záchrankou do domu těhotné romské ženy, tvrdí, že ji zmlátili dva muži a obvinili ji z toho, že dorazila pozdě. Bulharská vláda uvedla, že v loňském roce došlo ke 175 podobným útokům na zdravotníky, za kterými stáli místní Romové. V prosinci pak vyzvala záchranáře, aby nejezdili do oblastí, kde k napadením došlo, pokud nebude zajištěna jejich bezpečnost.
Tyto komentáře vyvolaly v zemi opětovné napětí ve vztazích s romskou komunitou a představují novou výzvu pro evropské snahy začlenit tuto největší etnickou menšinu do společnosti.
"Pracuji jako lékařka již sedmnáct let, ale taková věc se mi nikdy předtím nestala," popsala Marinovová, která pracuje v nemocnici v Botevgradu asi čtyřicet kilometrů od bulharské metropole. "Hodně věcí by se mělo změnit. Oni (Romové) si myslí, že jsou beztrestní, a proto to dělají," dodala.
Bulharsko je domovem jedné z největších komunit z šesti milionů Romů, kteří se nacházejí v Evropské unii. Mnozí z nich žijí na okraji společnosti, trpí diskriminací a jejich život je naplněn neustálou snahou najít si práci.
Evropská unie utrácí miliardy eur na nejrůznější integrační projekty. Komentáře bulharského ministra zdravotnictví Petara Moskova, že "ten, kdo si vybral, že se bude chovat jako zvíře, si zaslouží i takové zacházení", tyto snahy ale podkopávají. Opoziční poslanci byli těmito prohlášeními natolik pobouřeni, že pohrozili hlasováním o nedůvěře vládě, jestliže Moskov nerezignuje.
"Moskovova prohlášení jsou odporným projevem nepochopení principu právního státu a rovněž podněcováním k rasové nenávisti," uvedl Krasimir Kanev z Bulharského helsinského výboru pro lidská práva.
Omezení lékařské péče v některých oblastech, kde žijí Romové - Moskovův návrh, který později po jednáních s romskými představiteli stáhl - dále prohloubilo propast v přístupu k lékařské péči mezi Romy a ostatními obyvateli této balkánské země.
Téměř čtyřicet procent romské populace neplatí zdravotní pojištění a podle Světové zdravotnické organizace se dožívají průměrného věku 65 let, což je o deset let méně než průměrný Bulhar. Podobnou neutěšenou situaci ale můžeme najít i v dalších zemích střední a východní Evropy, kde většina Romů žije.
Nelehkou situaci mají Romové i v sousedním Srbsku, kde dochází k neustálým útokům na tuto komunitu ze strany nejrůznějších krajně pravicových skupin. "Mnoho z nich vede slušný život a ve společnosti nevytvářejí žádné problémy. Ale tito Romové, v Bulharsku i jiných evropských zemích, jsou neviditelní a politici a média se soustředí pouze na nejchudší část romské komunity a na ty, kteří páchají zločiny," uvedla Lilija Makaveevová z bulharské nevládní organizace Integro Association, která se zabývá romskou problematikou.
Bulharsko získalo v letech 2007 až 2013 z evropských fondů celkem 6,9 miliardy eur právě na integraci znevýhodněných osob. Tyto peníze šly do široké škály oblastí, týkaly se právě i Romů a finanční pomoci na bydlení či budování vzdělávacího systému. V letech 2014 až 2020 by Bulhaři měli z fondů získat 7,2 miliardy eur.
Mnoho Bulharů ale ministra Moskova podpořilo. Zdravotníci uspořádali protestní akci a na sanitky vyvěsili transparenty vyjadřující jejich solidaritu. Do parlamentu dokonce zaslali prohlášení, že v případě rezignace ministra podá výpověď i mnoho z nich. "Nelhali jsme, stali jsme se terčem útoků a urážek," uvedli.
Moskov, původním povoláním anesteziolog, ze své funkce odstoupit odmítl a označil to za pokus o další destabilizaci teprve nedávno nové vlády. Jeho popularita přitom poslední dobou vzrostla, z 13 procent v prosinci na 27 procent v lednu. Za své komentáře se nicméně omluvil a setkal se se zástupci romské komunity. V prohlášení zaslaném agentuře Reuters ministerstvo uvedlo, že od této schůzky nedošlo k žádným dalším podobným útokům na zdravotníky.
"Nabídl jsem jim svou omluvu a klidně ji ještě několikrát zopakuji," prohlásil Moskov. Podobně smířlivý tón volila i celá vláda premiéra Bojka Borisova, ve které sedí i zástupci etnických menšin. "Považujeme je za své bratry a sestry a nemusejí se ničeho bát," uvedla na adresu Romů.
Podle asi dvacetileté Romky Saši žijící ve vesnici Vračeš v bulharských horách reagovali záchranáři na tísňová volání vždy velmi rychle. "Ano, dochází k incidentům a není to správné, ale nerozumím tomu, proč je potřeba rozlišovat mezi Bulhary a cikány. Proč takováto diskriminace?" uvedla. "Jsme lidé, žijeme společně v této zemi a všichni potřebujeme naléhavou pomoc. Život je těžký, mnoho lidí je bez práce, ale nestěžujeme si," uzavřela.
