Nespokojený zaměstnanec spustí palbu na pracovišti. Student začne střílet na střední škole. Pilot narazí s letadlem plným lidí do horského úbočí. Pro podobné zničující násilné skutky se nemusí pokaždé najít přesvědčivé vysvětlení.
Ale odborníci uvádějí, že jisté poruchy osobnosti, jako je například krajní narcisismus, mohou přimět osoby, které chtějí spáchat sebevraždu, k tomu, aby s sebou při jejím provedení vzali i životy dalších lidí.
Zatímco němečtí vyšetřovatelé pátrají po tom, co mohlo motivovat druhého pilota Andrease Lubitze, aby úmyslně narazil s letounem společnosti Germanwings do francouzských Alp i s dalšími 149 osobami na palubě, mnozí experti varují před spekulacemi o možné diagnóze.
"Nevíme, co se mu dělo v hlavě," řekl doktor Simon Wessely z psychiatrického ústavu Londýnské univerzity. "I kdybychom měli všechny jeho lékařské záznamy a mohli s ním mluvit, ani pak bychom nejspíš nedokázali vysvětlit tak nevysvětlitelný čin," dodal.
Roztrhané neschopenky od lékaře, které se našly v Lubitzově domě, naznačují, že sedmadvacetiletý muž trpěl nemocí, kterou před svými zaměstnavateli v Germanwings tajil. Povahu nemoci zatím vyšetřovatelé neupřesnili.
V domě se nenašel žádný dopis na rozloučenou. Nemocnice v Düsseldorfu v pátek potvrdila, že se v ní Lubitz před časem léčil; ani ona ale neupřesnila s čím.
Lubitzovy sousedy tvrzení, že by mohl úmyslně narazit s letadlem plným cestujících, naprosto šokovalo. Podle nich byl prací u Germanwings nadšený. Popisují muže v excelentním tělesném zdravotním stavu, což dokazuje také Lubitzova účast v několika dálkových bězích. Společnost Germanwings potvrdila, že prošel všemi požadovanými zdravotními testy.
Podle některých expertů je možné, že lidé, kteří spáchají podobně hrůzné násilné činy, trpí duševní poruchou, jako je narcisismus nebo psychóza. Psychiatr Raj Persaud řekl, že v některých případech hromadných vražd mohli pachatelé trpět poruchami osobnosti, kvůli kterým byli nesmírně sebestřední.
"Mají pocit, že se jim stalo něco hrozivého, a proto je podobný katastrofický čin odvetou či pomstou," dodal. "Jim připadá, že je to spravedlivé vyrovnání za to, jak sami trpěli či trpí."
Další odborníci uvádějí, že zabránit podobným děsivým násilným činům je prakticky nemožné, pokud se neobjeví nějaké zjevné varovné signály, anebo pokud je dotyčná osoba schopná je zamaskovat.
"Lidé mohou být nesmírně vynalézaví při maskování svých problémů, které jsou sociálně nežádoucí," řekl psychiatr Paul Keedwell z Cardiffské univerzity, který se specializuje na poruchy nálady. Podle něj by bylo nerozumné předpokládat, že Lubitzovo úmyslné zřícení letadla bylo agresivním skutkem.
"Je těžké to pochopit, ale co když byl tak ponořený do snahy ukončit svůj vlastní život, že vůbec nebral v potaz ostatní osoby v letadle?" řekl Keedwell.
Přirovnal to k lidem, kteří skočí pod vlak, a neuvažují přitom o tom, jaké trauma tím mohou způsobit strojvůdci nebo dalším osobám cestujícím ve vlaku.
Jiní experti ale uvádějí, že hromadné vraždy páchají vrazi, kteří chtějí způsobit co největší škody, a upoutat tak na sebe pozornost. "Dotyčný získá proslulost tím, že udělá něco, co si svět bude pamatovat. A to i za cenu, že bude připomínán jako negativní hrdina," řekl doktor Roland Coutanceau, předseda Francouzské ligy pro duševní zdraví.
Podobné činy podle něj někdy páchají paranoidní lidé naštvaní na svého zaměstnavatele nebo na společnost všeobecně. "Je to destruktivní čin, který jim propůjčí jistý druh nesmrtelnosti," řekl Coutanceau. "Smrt je proto součástí jejich scénáře."
