<span>Nediplomatický jazyk</span> britských velvyslanců

Zahraničí
19. 10. 2009 09:00
Britští diplomaté mají pověst snobů s šampaňským neustále v ruce.
Britští diplomaté mají pověst snobů s šampaňským neustále v ruce.

Britští diplomaté mají pověst snobů s šampaňským neustále v ruce.Ne zrovna diplomatické názory britských velvyslanců na země jejich působení obsahují některé ze "zpráv na rozloučenou", jež posílali do ústředí na závěr mise a které byly nyní zveřejněny v Londýně. Špatně z nich místy vycházejí nejen některé z těchto států, ale i sama britská diplomacie.

"Obávám se, že není pochyb, že průměrný Nikaragujec je jeden z nejnepoctivějších, nejnespolehlivějších, nejnásilnějších a alkoholu nejvíc propadlých Latinoameričanů," psal například v roce 1967 na závěr své mise v Managui velvyslanec Roger Pinsent.

O dva roky později psal tehdejší vysoký komisař (velvyslanec) v Nigérii David Hunt, že západoafričtí vůdci mají "k šílenství dohánějící zvyk volit vždy takovou cestu, která způsobí největší škody jejich vlastním zájmům. Afričané jako celek nejenže nemají nic proti tomu, řezat si pod sebou větev - považují to za vrchol sadařského umění."

Lord Moran, který byl vysokým komisařem v Ottawě v letech 1981 až 1984, dal zase najevo, že Kanaďané nejsou v průměru nijak zvlášť nadaní. "Každý, kdo je v něčem aspoň mírně dobrý, ať už je to v literatuře, divadle, lyžování nebo čemkoli jiném, spěje k tomu, aby se stal národní osobností. A každý, kdo vyčnívá z davu, je vynášen do nebes a jednou dostane Řád Kanady" (který se uděluje za mimořádný přínos zemi).

Všichni Thajci obscénní

Thajsko si od dosluhujícího velvyslance Anthony Rumbolda v roce 1967 vysloužilo hodnocení jako země bez vlastní kultury obývaná prostopášníky. "Nemají žádnou literaturu, žádné malířství a jen velmi bizarní hudbu. Jejich sochařství, keramika a tance jsou vypůjčeny odjinud, jejich architektura je monotónní a vnitřní výzdoba strašná. Hlavním potěšením bohatých je golf a hlavním potěšením všech obscénnost."

Diplomaté si ale také stěžovali na neustálé koktejly, jichž se musí účastnit nebo které musí pořádat, na britskou byrokracii i na způsob vedení diplomacie. "Jedna z největších vad diplomatické služby je její neschopnost setřást ze sebe pověst upjatosti, povýšenosti a slabosti pro šampaňské," psal na závěr mise v Dillí David Gore-Booth.

"Zprávy na rozloučenou", ve kterých velvyslanci otevřeně prezentovali své osobní názory na zemi, kde právě končili, byly podle agentury AP na britském ministerstvu zahraničí tradicí po padesát let. Ministerstvo s tím skoncovalo, když v roce 2006 prosákla do tisku zpráva Ivora Robertse, který odcházel z velvyslaneckého postu v Římě. Roberts v ní kritizoval celkovou kulturu na ministerstvu a psal, že "při všem tom brodění se spoustou podnikatelských plánů, posudků možností a dalších výměšků epochy managementu jsme možná zapomněli, co je vůbec diplomacie".

Foto: Profimedia.cz

Autor: ČTK

Naše nejnovější vydání

TÝDENSedmičkaTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ