Jean-Claude Juncker bude novým předsedou Evropské komise. Návrh členských zemí dnes v tajné volbě potvrdil Evropský parlament. Někdejší lucemburský premiér dostal 422 hlasů. Jeho úspěch není překvapením, podporu mu dopředu deklarovaly nejen obě největší evropská politická uskupení, tedy jeho vlastní lidovci a socialisté, ale přidali se též liberálové.
Nynější komisi Josého Barrosa by měl nyní ještě nesestavený Junckerův tým s pětiletým mandátem vystřídat na podzim.
Ke zvolení devětapadesátiletý Lucemburčan potřeboval nejméně 376 hlasů, tedy nadpoloviční většinu v europarlamentu, kde zasedá 751 poslanců. Voleb se nakonec účastnilo 729 poslanců: 250 hlasovalo proti, 47 se zdrželo a deset lístků bylo prohlášeno za neplatné.
Juncker je třetím předsedou bruselské komise z Lucemburska.
Juncker o svém zvolení s europoslanci jednal minulý týden a dnes dopoledne poslance oslovil s poměrně dlouhým projevem.
Vystoupení bylo koncipované tak, aby uspokojilo proevropskou levici i pravici: kandidát slíbil podporu růstu ekonomiky, ale kladl také veliký důraz na sociální rozměr evropského projektu, slíbil dokončení smlouvy o volném obchodu s USA a podtrhl potřebu vysoké úrovně ochrany evropských občanů a transparentnosti při vyjednávání.
Nástup Junckera do čela komise je vítězstvím interpretace Lisabonské smlouvy, kterou prosazovaly velké proevropské politické frakce už před květnovými volbami. Nabídly volební lídry, kteří se v analogii s národními volbami a funkcí premiéra měli stát budoucími šéfy komise.
Juncker byl takovým kandidátem Evropské lidové strany (EPP), která nakonec v květnu volby vyhrála. A lidovci i druhá frakce socialistů a demokratů (S&D) dali rovnou najevo, že většinovou podporu v dnešním hlasování nikdo jiný než Juncker nezíská.
Výrazně tak omezili manévrovací prostor prezidentům a premiérům členských zemí unie, kteří podle Lisabonské smlouvy kandidáta parlamentu "s přihlédnutím k výsledkům voleb" navrhují.
Ve svém odporu vůči Junckerovi na summitu před třemi týdny vytrval britský premiér David Cameron, kterého ale podpořil jen jeho maďarský kolega Viktor Orbán.
EPP si podporu socialistické frakce S&D, a tedy Junckerův úspěch v dnešním hlasování pojistila už počátkem měsíce, když pomohla znovu do čela Evropského parlamentu zvolit německého socialistu Martina Schulze. Právě on dnes zvolení Junckera označil za "nový začátek v Evropském parlamentu".
Proti Junckerovi byli od počátku Evropští konzervativci a reformisté (ECR), jejichž lídr Syed Kamall označil dohodu lidovců a socialistů za "matku všech zákulisních dohod".
Hlasy mu nedali ani euroskeptici z frakce Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD), levicoví europoslanci z GUE/NGL a také posílená skupina nacionalistických a antievropských stran, z níž se zatím Marine Le Penové z francouzské národní fronty (FN) nepodařilo sestavit plnohodnotnou frakci.
Už třetí Lucemburčan na bruselském trůně |
|
- V EU se Juncker zviditelnil už v prvním pololetí roku 1991, kdy Lucembursko předsedalo unii (tehdy Evropská společenství). Jako lucemburský ministr financí (1989-2009) tak půl roku předsedal schůzkám ministrů hospodářství a financí (ECOFIN), v době, kdy se dojednávala Smlouva o hospodářské, měnové a politické unii přijatá v Maastrichtu v prosinci 1991, jež položila základy eurozóny. - Od ledna 2005 do ledna 2013, tedy i v době vrcholící krize eurozóny, byl stálým předsedou schůzek ministrů financí a hospodářství eurozóny, tzv. panem Euro, prvním v této funkci. Předtím řídil schůzky ministrů financí eurozóny vždy ministr financí země, která právě předsedala EU. - Kritici tomuto unijnímu veteránovi vyčítají snahu o příliš silnou evropskou integraci, což bude bránit pokusům euroreformistů o přenesení některých pravomocí z Bruselu zpět na členské země. - Do loňského prosince byl Juncker (od ledna 1995) premiérem Lucemburska - nejdéle vládnoucí předseda vlády země EU. V této funkci zastával zároveň jiné ministerské posty, například zůstal ministrem financí (od července 1989 do července 2009) či ministrem práce (od července 1984 do srpna 1999). - Juncker podal demisi na premiérské křeslo poté, co se loni v létě v parlamentu ocitl pod palbou kritiky za to, že nedokázal zamezit údajnému zneužívání moci ze strany lucemburských zpravodajských služeb. V říjnových předčasných parlamentních volbách sice jeho Křesťansko-sociální lidová strana (CSV) zvítězila, nedokázala však sestavit vládu. - Jean-Claude Juncker se narodil 9. prosince 1954 v lucemburském Redingenu. Vystudoval práva na Štrasburské univerzitě a v roce 1980 se stal členem unie advokátů; v oboru ale nikdy nepracoval. - Již v roce 1974 vstoupil do Křesťansko-sociální lidové strany (CSV), jejímž byl od ledna 1990 do února 1995 předsedou. - V roce 1984 byl poprvé zvolen do lucemburské Poslanecké sněmovny a stal se ministrem práce ve vládě Jacquese Santera. Krátce před dalšími volbami, v roce 1989, měl vážnou autonehodu, po níž byl dva týdny v kómatu. Po uzdravení se v červenci 1989 stal ministrem financí. - Od roku 1989 do roku 1995 byl Juncker též guvernérem Světové banky, poté se stal guvernérem Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). - Juncker je nositelem řady cen, vyznamenání a čestných doktorátů; mj. jednoho z nejprestižnějších evropských ocenění Ceny Karla Velikého (2006). - Juncker je od roku 1979 ženatý s Christiane Frisingovou. |
