Jak funguje ve Francii zákaz nošení burky na veřejnosti? Úřadům se ho daří prosazovat jen zčásti. Policisté, pokud prokáží jistou vytrvalost, kontrolují v podstatě stále tytéž zahalené ženy islámské víry. Pokuty za ně platí jistý bohatý sponzor.
Asi nejznámější, vpravdě chronickou porušovatelkou zákona, který je trochu nepřesně označován jako "zákaz nošení burky na veřejnosti", je Stéphanie Lécuyerová, která bydlí v Nice, píše německý list Die Welt. .
Pro policisty tamního policejního revíru jde v jejím případě už téměř o rituál. Zastaví ji na ulici, pozdraví jménem a podrobí kontrole totožnosti. Stále znovu a znovu. To však nic nezmění na tom, že tato dáma vyrazí příští den do města plně zahalená znovu.
Lécuyerová se obléká do nikábu, obličej jí kromě očí zakrývá závoj. Nikáb bývá zaměňován s burkou, pojmenování závisí i na zeměpisné oblasti. V každém případě je ve Francii jeho nošení na veřejnosti od roku 2011 zakázáno.
Tento oděv znemožňuje identifikaci člověka a usnadňuje páchání teroristických zločinů.
I případ Lécuyerové podněcuje otázku, jak se vůbec "zákaz burky" v praxi uplatňuje. Ona sama médiím vysvětluje, že od masakru v satirickém magazínu Charlie Hebdo, který letos v lednu spáchali muslimští extremisté, má život o trochu krušnější než dříve.
Už ji například v nikábu mnohdy nepustí do obchodního domu nebo kina, což se dříve stávalo jen zřídka. Také se zvýšil počet těch, kdo mají z muslimů obavy, cítí vůči nim předsudky a dávají jí to znát. Častěji ji slovně napadají a v její čtvrti jí nadávají do "zrádkyň". Čtyřicetiletá Lécuyerové bývala totiž křesťanka a na mohamedánskou víru přestoupila před dvaadvaceti lety. Že něco takového udělá křesťan dobrovolně, čímž se navíc jako žena sama zbaví řady svých práv, nedokážou mnozí nemuslimové pochopit.
Od ledna jí prý kontrolují policisté důsledněji, častěji ji také zvou na komisařství. V uplynulých letech už jí udělili patnáct pokut, ale ona odložit nikáb nehodlá. Stejně se podle ní chovají i mnohé další muslimky.
Podle úředníků, kteří v zemi bdí nad odlukou církve od státu, nelze nikoho donutit, aby závoj opravdu sundal, byť to bylo cílem příslušné legislativní iniciativy.
Policie má v zásadě jen dvě možnosti. Udělit ženám v burce či nikábu pokutu do výše až 150 eur (asi 4050 korun) a dále je poslat do kurzu občanské výchovy, konstatuje Die Welt.
V příslušném zákoně se nehovoří ani o islámu, ani o burce. Nejde o protináboženskou legislativu, třebaže to tak jeho iniciátoři zprvu zamýšleli. Suma sumárum, zákon je zčásti bezzubý.
Ostatně, zase až tak moc žen se ve Francii plně nezahaluje. Odhady ministerstva vnitra hovoří asi o dvou tisících, i když jich možná bude o něco více. Jsou většinou ve věku 20 až 30 let. A je velmi zajímavé, že jde většinou o už zmíněné konvertitky, tedy ženy původně jiného vyznání, které na islám přestoupily.
Pokuty kvůli zahalování platí za Lécuyerovou a její souvěrkyně alžírský právník a politický aktivista Rachid Nekkaz (do roku 2014 měl francouzské občanství), čímž se podle vlastních slov snaží citovaný zákon ochromit. Založil k tomu také iniciativu s názvem Touche pas à ma constitution (Nesahej na mou ústavu).
Za zahalené ženy už Nekkaz údajně uhradil pokuty v celkové výši 200 tisíc eur. Nedávno prozradil, že kvůli tomu musel prodat jednu svou nemovitost v Paříži.
