V Německu se dnes konají parlamentní volby, které rozhodnou, kdo příští čtyři roky povede největší ekonomiku Evropské unie, na níž je z velké části závislé i české hospodářství. Favoritem je podle průzkumů vládní konzervativní unie CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové, otevřené však zůstává, s kým bude moci vytvořit koalici. Rozhodující úlohu nejspíš sehraje výsledek koaličních liberálů (FDP), kterým hrozí vypadnutí ze Spolkového sněmu, a eurokritické Alternativy pro Německo (AfD), jež naopak těsně před hlasováním atakuje pětiprocentní hranici pro vstup do dolní komory.
Merkelová vládne Německu od roku 2005 a zemi bez větších škod provedla světovou finanční krizí na konci minulého desetiletí i současnými turbulencemi v eurozóně. Navzdory jim německá ekonomika v posledních letech rostla, kabinetu se dařilo snižovat zadlužování státu a udržovat nízkou nezaměstnanost. Dominantní roli hraje Spolková republika i na evropské politické scéně, kde Merkelová do značné míry udávala tón.
Všechno to jsou důvody, proč si kancléřka doma dlouhodobě drží vysokou popularitu a většina Němců si přeje, aby zemi vedla nadále - a to i velká část voličů opozice.
Právě tento "kancléřský bonus" může sehrát klíčovou úlohu při rozhodování, komu hodí své hlasy nerozhodnutí voliči. Těch je podle odhadů stále téměř třetina z celkových téměř 62 milionů Němců oprávněných hlasovat a jejich volba může vzhledem k těsným prognózám nakonec určit, na čí stranu se přikloní volební štěstěna.
Ještě před několika týdny vše nasvědčovalo tomu, že Německu bude dál vládnout "černo-žlutá" koalice CDU/CSU a FDP. Preference kancléřčiných konzervativců se držely nad 40 procenty a i nízká podpora pro liberály zajišťovala středopravé koalici náskok před nevýrazným opozičním táborem. V závěru kampaně se však síly vyrovnaly a pokračování stávající vládní sestavy je tak nejisté - zejména kvůli FDP balancující blízko kritické pětiprocentní hranice.
| Německo za vlády Merkelové, 2009-13 |
| Účast na řešení dluhové krize v eurozóně, odklon Německa od jaderné energie či zvolení prvního spolkového prezidenta původem z někdejší NDR. To byla hlavní témata uplynulých čtyř let, během nichž Německo řídila pravicová koalice vedená kancléřkou Angelou Merkelovou. Kromě toho museli z úřadu odejít prezidenti Horst Köhler a Christian Wulff. Podobně dopadli i dva spolustraníci Merkelové, kteří museli opustit vládu kvůli pochybnostem o originalitě jejich disertačních prácí. A zapomenout bychom neměli ani na aféru s nákupem bezpilotních průzkumných letounů Euro Hawk. |
Nejaktuálnější průzkum zveřejněný ve čtvrtek předpovídal CDU/CSU zisk 38 procent hlasů a FDP by dostala šest procent. O jeden procentní bod by tak společně měly méně než opoziční trojblok sociálních demokratů (SPD; 28 procent), Zelených (osm procent) a Levice (devět procent). První dvě jmenované strany však spolupráci s postkomunisty vylučují, a tak se jako nejpravděpodobnější jeví dohoda dvou nejsilnějších uskupení CDU/CSU a SPD na takzvané velké koalici.
Její pravděpodobnost zvyšuje i to, že řady poslanců Spolkového sněmu může rozšířit nová strana. AfD, která prosazuje odchod Německa z eurozóny a návrat k marce, těží z nechuti části Němců k další pomoci Berlína zadluženým evropským státům a sbírá protestní hlasy voličů zklamaných vládními stranami.
V předvolebních průzkumech se němečtí eurokritici pohybují okolo čtyř procent hlasů, v posledním však dosáhli na kýženou pětiprocentní laťku. Pokud se AfD dostane do parlamentu, je většina pro CDU/CSU a FDP vyloučená, nedostane-li se, může je připravit o důležitá procenta hlasů. Její koaliční potenciál je ale minimální.
Konzervativci a sociální demokraté spolu naposledy vládli v letech 2005 až 2009 v prvním kancléřském období Merkelové. Šéfka CDU by se podle zákulisních informací obnovení "černo-červené" koalice nebránila; dělat levicové kompromisy s SPD jí v minulosti nedělalo větší potíže.
Otázkou je, jak ochotně půjde do tohoto "sňatku z rozumu" SPD. Ta si ještě dobře pamatuje výprask od voličů ve volbách v roce 2009, které pro ni skončily nejhorším výsledkem v poválečných dějinách. Volební lídr strany Peer Steinbrück svou účast v další vládě pod Merkelovou už předem vyloučil.
|
Výsledky voleb v roce 2009 (v procentech) |
| CDU + CSU 27,3 + 6,5 SPD 23 FDP 14,6 Levice 11,9 Zelení 10,7 |
Pokud kancléřka potřetí stane v čele spolkového kabinetu, zařadí se k německým politickým velikánům Konradu Adenauerovi a Helmutu Kohlovi. Celkem se bude v neděli o přízeň voličů ucházet 34 stran, ve všech 16 spolkových zemích ale kandiduje jen desítka formací. V západoněmeckém Hesensku se budou souběžně konat volby do tamního regionálního parlamentu.
Pro volby do dolní komory německého parlamentu se používá volební systém, který je specifickou kombinací většinové a proporční volby. Politologové jej označují jako systém personalizované proporční volby.Každý německý volič disponuje dvěma hlasy.
Prvním volí osobnosti, které kandidují v jednomandátových volebních obvodech. Takto je voleno 299 poslanců, jejichž mandáty se označují jako přímé. Druhý hlas volič odevzdává jedné ze stran, které v dané spolkové zemi kandidují.
Z rozdělování mandátů jsou vyloučeny ty strany, které od voličů neobdržely alespoň pět procent hlasů nebo nezískaly alespoň tři přímé mandáty. Počet křesel, na něž mají jednotlivé spolkové země nárok, je úměrný jejich lidnatosti. V rámci země jsou pak mandáty stranám rozdělovány úměrně k počtu získaných druhých hlasů.
| Možné i nemožné povolební koalice |
|
Křesťanskodemokratická unie (CDU)/Křesťanskosociální unie (CSU) + Svobodná demokratická strana (FDP) Její pokračování by bylo signálem kontinuity v německé domácí i evropské politice. Daně by zůstaly na současné úrovni a možná by i klesly, pokud by se koalice pokusila prosadit některá opatření na vyrovnání inflace. Společné dluhy v eurozóně by dál zůstávaly tabu a další případné záchranné balíky pro zadlužené země by byly spojeny s plněním přísných podmínek.
|
SPD + Zelení
CDU/CSU + FDP + Alternativa pro Německo (AfD)
