Úterní přiznání spolupředsedy německé Levice (Die Linke) Oskara Lafontaina, že má rakovinu, zapůsobilo na spolustraníky jako blesk z čistého nebe. Politik se právě dnes podrobuje operaci. I když to soudruzi oficiálně příliš neventilují, ve straně se rozhořela diskuse o možném nástupnictví.
Ztěžuje jI fakt, že za charizmatického šestašedesátiletého Lafontaina v současné době není odpovídající náhrada. Mezi Levicí na západě a východě republiky navíc panují určité rozpory, a to i ohledně personální politiky.
Zástupci frakce Levice ve Spolkovém sněmu (Bundestagu) zatím v rozhovorech s médii vycházejí z toho, že Lafontaine se do politiky vrátí. Tento postoj podporují i tvrzení, že choroba byla u jejich šéfa rozpoznána včas a naděje na zotavení by tedy měly být velké.
ČTĚTE TAKÉ: Šéf německé Levice Lafontaine má rakovinu
Šéf německé Levice by rád hodně bankéřů za mřížemi
Bavorsko naruby. Levice se dere do parlamentu
Lafontaine má podle agentury DPA rakovinu prostaty, on sám se ale ke své nemoci blíže nevyjádřil. Při včerejším bojovném vystoupení v sárském parlamentu ji nezmínil ani slovem. Že má zdravotní potíže, vědí lidé kolem něj už déle. O rakovině však údajně nikdo netušil.
Jako sociálnědemokratický politik byl Oskar Lafontaine v letech 1985-1998 premiérem spolkové země Sársko a v letech 1995 až 1999 předsedou SPD. V roce 1990 byl kandidátem na kancléře - přímým vyzývatelem vítězného křesťanského demokrata (CDU) Helmuta Kohla. Za vlády sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera byl Lafontaine v letech 1998-1999 krátce německým ministrem financí. Kvůli údajnému "nedostatku součinnosti" však v roce 1999 opustil vládní i stranické funkce a o šest let později nadobro odešel i z SPD. Roku 2005 vstoupil Lafontaine do nově založené strany WASG (Volební alternativa práce & sociální spravedlnost) , jež se z jeho popudu téhož roku ve volbách spojila s postkomunistickou PDS a přejmenovala se na Levicovou stranu. PDS (Die Linkspartei.PDS) . Po dvouletém spolušéfování frakce ve Spolkovém sněmu se Lafontaine stal s Lotharem Biskym spolupředsedou nově vytvořené strany Die Linke. (Levice). |
Otázky se ale množí. Zůstane spolupředsedou strany? Zůstane v Bundestagu? Zůstane šéfem frakce v sárském parlamentu? Zůstane v sárském parlamentu jako poslanec?
Lafontaine dal zatím najevo, že nejméně šest týdnů - tak dlouho se chce zotavovat po operaci - se k těmto dotazům nevysloví. Tento čas tedy zřejmě vyplní jen spekulace.
Kvůli předsedovo onemocnění se můžou více rozhořet i konflikty, které mezi Levicí na východě a západě Německa doutnají už řadu měsíců. V podstatě jde o mocenský boj.
Většina západoněmeckých zemských organizací chce zachovat přísný levicový kurs, na němž pracují už roky. Na spoluúčast Levice ve vládě, jako je tomu v Berlíně či Braniborech, se toto křídlo dívá skepticky. Vede je právě chorý Lafontaine.
Oproti tomu pragmatici, kteří jsou zastoupeni hlavně ve východoněmeckých partajních organizacích, prosazují silnější realněpoliticky orientovaný kurs. Usilují o koalice a spolupráci se sociálními demokraty (SPD) a Zelenými na zemské úrovni. Levicovou stranu by rádi připravili na spoluvládu na celoněmecké úrovni. „Realos" si myslí, že v dlouhodobější perspektivě by se obešli i bez Lafontaina.
Oproti západním kolegům, wessis, kteří jsou hrdí na to, že jsou „levicovými snílky", jak nedávno za velkého potlesku zaznělo na sjezdu v Severním Porýní-Westfálsku, přemýšlejí ossis více pragmaticky a mají navíc často zkušenosti z vlády a praktické politiky.
Mezi „realos", kteří si dělají tiše zálusk na nejvyšší partajní úřady, patří i šéf levice v duryňském parlamentu Bodo Ramelow. Svou stranu už vyzval ke generační výměně. „Do příštích spolkových voleb půjdeme bez Lafontaina," řekl týdeníku Der Spiegel.
Ramelow si přeje, aby Lafontaine ještě příští rok kandidoval na předsedu strany, ale pak sbohem. „Musíme myslet na čas po Lafontainem," říká Ramelow.
Na podobné výroky jsou ale většina soudruhů na západě republiky velmi citlivá a varují před otevíráním personálních debat. Lafontaine je podle nich jako integrační osobnost mezi východem a západem nenahraditelná. Alespoň ještě několik let.
Ve startovacích blocích je sice připraveno hned několik zájemců o nejvyšší levicové posty, ale ani jeden z nich nemá ni špetku charisma a obliby, jíž se těší „velký předseda".
Levice ve starých i nových spolkových zemích (bývalé NDR) je zatím hodně odkázána na Lafontainův politický talent.
Bez něj by zisk 11,9 procent hlasů v letošních zářijových volbách do Bundestagu nebyl myslitelný. V Lafontainově Sársku strana dokonce získala 21,3 procent hlasů. Na východě republiky je dnes Levice druhou či třetí nejsilnější partají.
Oskar Lafontaine jednou odejde. Otázkou pouze je: kdy. Právě on přivedl stranu k velikosti, kterou dnes má. Budoucností Levice už ale tento politik není.
Foto: Die Linke a Profimedia
