Německo vybere prezidenta, zřejmě jím bude Joachim Gauck

V neděli se Němci dozvědí jméno svého jedenáctého poválečného prezidenta. Sbor volitelů sdružených v takzvaném Spolkovém shromážděním jím podle všech předpokladů vybere dvaasedmdesátiletého evangelického teologa a bojovníka za občanská práva v bývalé socialistické NDR Joachima Gaucka, za nímž stojí vládní koalice i dvě nejsilnější opoziční strany. Šance jeho dvou protikandidátů, nominovaných krajní levicí a pravicí, nejsou ani teoretické. Německo tak bude mít poprvé nestranickou hlavu státu, a navíc z bývalého komunistického východu.

Spolkové shromáždění tvoří 620 německých poslanců a stejný počet reprezentantů šestnácti regionálních parlamentů zastoupených proporčně podle stranického složení jednotlivých zemských sněmů. Politická uskupení, která nominovala Gaucka, ve volebním sboru disponují 1100 z 1240 hlasů, což rodákovi z Rostocku stačí k pohodlnému vítězství už v prvním kole. K němu je potřeba podpora nadpoloviční většiny členů Spolkového shromáždění.

Pokud Gauck získá hlasy všech volitelů z řad středopravé vládní koalice i opozičních sociálních demokratů (SPD) a Zelených, jež ho společně nominovali, dostane okolo 89 procent hlasů. To by byl historicky nejlepší výsledek v dějinách voleb prezidentů Spolkové republiky.

Počítat nemůže s podporou postkomunistické strany Levice (124 volitelů), která do boje o prezidentské křeslo vyslala protinacistickou aktivistku Beatu Klarsfeldovou, a neonacistické Národnědemokratické strany Německa (NPD, tři volitelé), jež nominovala revizionistického historika Olafa Roseho. Pro evangelického pastora patrně nezvednou ruku ani dva zástupci Pirátské strany, která vlastního kandidáta nenašla.

Téměř jisté vítězství bude pro všeobecně uznávaného Gaucka znamenat satisfakci za porážku v posledním prezidentském klání v červnu 2010. Prvního šéfa úřadu pro dokumentaci činnosti východoněmecké tajné policie Stasi tehdy do funkce nominovali SPD a Zelení. Kancléřka Angela Merkelová a její koalice křesťanských a svobodných demokratů (CDU/CSU-FDP) ho však odmítly a nasadily proti němu bývalého premiéra spolkové země Dolní Sasko Christiana Wulffa. Ten nakonec zvítězil, ale až ve třetím kole volby. Letos 17. února po necelých dvaceti měsících v úřadě Wulff rezignoval pod tíhou série afér z doby, kdy řídil dolnosaskou vládu.

Wulffovy skandály velmi poškodily renomé spolkového prezidenta, od Gaucka se proto hlavně očekává, že tomuto převážně reprezentativnímu postu vrátí dřívější důstojnost a respekt. Opřít se bude moct o širokou podporu nejen politiků, ale i veřejnosti. Za vhodného kandidáta na prezidentské křeslo ho podle průzkumu považují více než dvě třetiny Němců. Tomu, že bude dobrým prezidentem, pak věří jednačtyřicet procent z nich.

Pravomoci německé hlavy státu jsou menší než u českého prezidenta. Funkční období jeho německého protějšku je pět let a zvolen může být maximálně na jeden další cyklus. I přesto zažijí Němci už třetí prezidentskou volbu za poslední tři roky.

V roce 2009 úspěšně obhájil svůj úřad Horst Köhler, v následujícím roce však abdikoval kvůli kritice za kontroverzní prohlášení, že má Německo své vojenské angažmá v Afghánistánu využít i k ekonomickému pronikání ve středoasijské zemi. Po krátké epizodě Christiana Wulffa tak Němci doufají, že Gauck vydrží v čele země alespoň jedno celé období.

S jeho nástupem do úřadu tak dvě nejvýraznější funkce výkonné moci ve Spolkové republice obsadí východní Němci. Z někdejší NDR pochází totiž i kancléřka Merkelová, jejíž vztahy s Gauckem jsou od poslední prezidentské volby podle německých médií napjaté a s jeho nynější nominací nejmocnější politička v zemi souhlasila až po překvapivém nátlaku ze strany koaliční FDP.

Němečtí komentátoři soudí, že nestraník Gauck se na rozdíl od svého předchůdce nebude zdráhat ani kritizovat některé vládní kroky. Jako silně konzervativní člověk s hlubokými křesťanskými zásadami však podle nich nakonec může být mnohem nepříjemnější pro levicovou opozici, jež ho už podruhé do úřadu prosazovala, než pro Merkelovou.

Pokud bude Gauck opravdu zvolen, ujme se funkce 23. března poté, co na společné schůzi obou komor německého parlamentu složí přísahu.