Německý vicekancléř Sigmar Gabriel označil řecký požadavek na vyplacení válečných reparací ve výši téměř 279 miliard eur (7,6 bilionu korun) za hloupý. Řecký ministr obrany Panos Kammenos ale prohlásil, že Řecko má pro vznesené nároky ohromující důkazy.
Emotivní kampaň požadující válečná odškodnění je v Řecku vedena již několik desetiletí jak vládami, tak i občany. Až v pondělí ale náměstek řeckého ministra financí Dimitris Mardas vyčíslil přesnou výši požadovaných reparací před parlamentní komisí, která se otázkou zabývá. Jde údajně o 278,7 miliardy eur.
Německý ministr hospodářství, vicekancléř a šéf německých sociálních demokratů Gabriel označil požadavek, vznesený v době řeckých dluhových problémů, za hloupý. "Popravdě řečeno ho považuji za hloupý," řekl Gabriel. Řecko prý podle něj koneckonců má zájem na tom, aby mu partneři z eurozóny poskytli manévrovací prostor pro řešení jeho finančních problémů. "A tento manévrovací prostor nemá nic společného s druhou světovou válkou a reparačními platbami," prohlásil vicekancléř.
Řecký ministr obrany Kammenos prohlásil, že Atény mají k dispozici ohromující důkazy podporující jejich nároky. Řecko prý obdrželo záznamy americké armády o rozsahu válečných škod učiněných na soukromém i veřejném majetku během nacistické okupace.
"Jsou to ohromující důkazy podrobně popisující co (se odehrálo) v každé vesnici a v každém městě," uvedl Kammenos v pondělním prohlášení. "Důkazy jsou tak přesvědčivé, že to povede ke znovuotevření případů, dokonce i těch, které už byly před soudem," prohlásil Kammenos.
Řecký parlamentní výbor vzniklý před několika dny se zabývá také otázkou splacení takzvané okupační půjčky, kterou bezúročně získalo nacistické Německo od řecké centrální banky. Podle Mardase činí její nynější hodnota 10,3 miliardy eur (282,7 miliardy korun).
Německo veškeré snahy o odškodnění odmítá s tím, že své závazky v minulosti již splnilo. Například v roce 1960 zaplatilo Aténám 115 milionů německých marek (nyní 60 milionů eur). Požadavek Atén je podle německé vlády jen snahou odpoutat pozornost od vážných finančních problémů, kterým země čelí.
Německo a další věřitelé jsou ochotni Řecku poskytnout další půjčky jen v případě, že Atény uskuteční úsporné reformy a dodrží stávající závazky.
