Nizozemský policista marockého původu jako čmuchal marocké tajné služby... Minulý čtvrtek začala v nizozemském parlamentu debata o špionážní aféře, která už několik týdnů budí v zemi rozruch. Podle informací holandské tajné služby AIVD pracoval jeden četař rotterdamské policie pro vládu v Rabatu.
Nejde přitom ani tak o to, jaké informace suspendovaný policista, příslušník marocké menšiny v Nizozemí, předal marockým agentům. Vládu a opozici znepokojuje především skutečnost, že Rabat se už delší čas pokouší získávat vliv na etnické Maročany v Nizozemí.
Zhruba 330 tisíc Maročanů tvoří v zemi třetí největší skupinu cizinců po Surinamcích a Turcích.
AIVD potvrzuje, že marocká rozvědka zintenzívňuje snahy při získávání tajných informací na území Holandska. Maročané však nejsou v tomto úsilí sami, uvádí nizozemská tajná služba. „Maroko a Turecko mají dlouhou ruku", nazval nizozemský týdeník Elsevier svůj článek na toto téma.
„Stisk zesiluje už několik let. „Maroko považuje pět milionů Maročanů a jejich potomky v Evropě za svou extra provincii..." píše magazín.
Zlou krev v uplynulých týdnech nadělala i cesta čtyř desítek v Nizozemí žijících a pracujících imámů do Maroka. Sdružení pro spolupráci s Maročany v Nizozemí (SMN) uvedlo, že Rabat si mohamedánské duchovní sám pozval, aby je instruoval, jak a jaké náboženské poselství mají v nizozemských mešitách šířit.
SMN a parlament jsou zásahy marocké vlády do mešit v Nizozemí velmi znepokojeny, píše tamní tisk. Překvapivé to ale od marockých vládců není. Už od šedesátých let minulého století, když začal exodus Maročanů do Evropy, se Rabat snaží mít emigranty pod kontrolou.
Do této strategie patří i to, že by si Maročané zahraničí měli zachovat marocké občanství. Za účelem „antiintegrace" jmenoval marocký král zvláštní poradce.
Vůči intenzivnímu marockému vměšování se Nizozemí chovalo dlouho příliš laxně, konstatuje Elsevier. Vláda v Haagu vydává miliardy eur na integraci Maročanů a dalších cizinců do holandské společnosti, avšak Maroko může tuto integraci prostě podkopat, dodává týdeník.
Nizozemské obce například stále ještě spolupracují s marockým státem při dávání arabsko-islámských jmen dětem marockého původu. Tuto praxi si de facto vynutil Rabat, který k tomu vytvořil seznam povolených jmen.
Jen ti rodiče, kteří pojmenují své děti podle seznamu, můžou pro ně žádat marocký pas. Tato praxe se nezamlouvá ani mnoha etnickým Maročanům v Nizozemí, neboť listina neobsahuje berberská jména. A původem Berbeři tvoří mezi imigranty z Maroka v Nizozemí většinu.
Foto: NRC, AP a Profimedia
