Nobelova cena do Libérie a Jemenu za ženský boj

- Do funkce nastoupila 16. ledna 2006, na Liberijce zapůsobila slibem tvrdého postupu proti korupci a uplatněním zkušeností při získávání mezinárodní pomoci. Ve volbách proti očekávání porazila známého fotbalistu George Weaha.
- Studovala v USA - ekonomii na Wisconsinském univerzitním systému a na Coloradské univerzitě, na Harvardově univerzitě pak veřejnou správu.
- Počátkem 70. let se vrátila do Libérie a pracovala pro vládu Williama Tolberta. Dotáhla to až na ministryni financí (1979-1980). Po vojenském převratu v roce 1980 a Tolbertově vraždě uprchla do USA.
- Poté pracovala v mezinárodních institucích (OSN, Světová banka) i v komerční sféře, například pro pobočku Citibank v Nairobi. V roce 1985 neúspěšně kandidovala na viceprezidentku a na krátkou dobu skončila v domácím vězení za kritiku režimu.
- Postupně začala podporovat politiku Charlese Taylora, ale v průběhu 90. let se s tehdejším prezidentem politicky rozešla a roku 1997 proti němu kandidovala. Skončila druhá s necelými deseti procenty.
- Dál byla u OSN, zároveň se zasazovala o sesazení Taylora. Po jeho svržení se vrátila do čela Strany jednoty, která ji nominovala do prezidentských voleb. V těch pak sebevědomá žena s heslem "Žádný kandidát nemůže pro zemi udělat tolik jako já!" zvítězila.

- Od začátku svého mandátu se snaží západoafrickou zemi, založenou bývalými americkými otroky, postavit na nohy po občanské válce z let 1989-2003.
- Loni ji zařadil časopis Newsweek mezi deset nejlepších světových vůdců. Je matkou čtyř synů.

Leymah Gbowee (*1972)

- Mírová liberijská aktivistka usiluje o zvýšení vlivu žen na politiku v západní Africe.
- Během druhé občanské války v Libérii (1999-2003) mobilizovala ženy napříč etnickými a náboženskými skupinami a organizovala společné modlitby a nenásilné protesty. Přispěla k uzavření mírové smlouvy mezi vládou a zástupci dvou hlavních povstaleckých skupin v srpnu 2003. Zároveň povzbuzovala ženy k účasti v prezidentských volbách v listopadu 2005.

- Narodila se v centrální části Libérie. V 17 letech se přestěhovala do metropole Monrovia a během první občanské války (1989-1996) pomáhala bývalým dětským vojákům, kteří utrpěli zranění.

Tawakkul Karmánová (32)

Tento a příští týden výbory pro udělování Nobelových cen vyhlašují laureáty ocenění pro rok 2011 za lékařství a fyziologii, fyziku, chemii, za literaturu, za mír a za ekonomii. Server Live Science sestavil přehled pěti nejhorších rozhodnutí v dějinách této ctihodné instituce:

Žádná cena pro Gándhího
Ačkoli byl nominován pětkrát (včetně roku 1948, jen několik dní před tím, než byl zavražděn), nedostal indický duchovní vůdce Mahátma Gándhí nikdy Nobelovu cenu za mír. V roce 2006 ředitel Nobelova institutu Geir Lundestad řekl: "Největším opomenutím v naší 106leté historii je nepochybně to, že Mahátma Gándhí nikdy nedostal Nobelovu cenu za mír. Gándhí se bez Nobelovy ceny za mír mohl obejít. Jestli se Nobelův výbor obejde bez Gándhího, to je otázka." V roce 1948, kdy byl Gándhí zabit, výbor odmítl udělit cenu za mír, protože "nebyl k dispozici žádný vhodný žijící kandidát" (Nobelův výbor neuděluje ceny posmrtně).

Vítězství za lobotomii
V roce 1949 dostal Nobelovu cenu za lékařství a fyziologii portugalský neurolog António Egas Moniz za metodu prefrontální lobotomie. Při tomto zákroku je přerušeno spojení v části mozku zvané prefrontální kůra u duševně nemocných pacientů, osob trpících depresí nebo lidí s poruchami učení. Protože tento zákrok může pacienta přivést do vegetativního stavu, jsou v současnosti lobotomie považovány za hrubě neetické.
Moniz poprvé začal provádět lobotomie na lidech v roce 1936. Výsledky na prvních 40 pacientech označil za "slušné" a tvrdil: "Prefrontální leukotomie (jeho termín pro lobotomii) je jednoduchá operace, vždy bezpečná, která může být v budoucnu účinnou chirurgickou léčbou v některých případech duševních poruch."
Připustil, že u lobotomovaných pacientů se často vyskytlo jisté zhoršení chování a osobnosti, ale tyto vedlejší efekty podle jeho mínění převážilo zmírnění duševní choroby. Ne všichni jeho pacienti s tím ale souhlasili. V roce 1939 ho postřelil silně nespokojený pacient a Moniz skončil na kolečkovém křesle.

Ocenění Arafata
V roce 1994 dostali Nobelovu cenu za mír izraelský premiér Jicchak Rabin, izraelský ministr zahraničí Šimon Peres a vůdce Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásir Arafat za snahu vyjednat mír mezi Izraelem a Palestinci při sérii setkání v Oslu předchozího roku. Prestižní ocenění získali, přestože se jim nepodařilo dosáhnout žádné životaschopné dohody. Historik Burton Feldman ve své knize The Nobel Prize: A History of Genius, Controversy, and Prestige napsal, že když pětičlenný výbor odhlasoval Nobelovu cenu za mír pro Arafata, jeden z jeho členů okamžitě rezignoval a "veřejně odsoudil Arafata coby teroristu".

Literární vyděděnci
Zakladatel Nobelových cen Alfred Nobel ve své závěti uvedl, že cena za literaturu má být udělena autorovi, který "na literárním poli stvořil nejvýznačnější dílo v ideálním duchu". V prvních letech existence ceny (1901 až 1912) výbor interpretoval požadavek tak, že cenu uděloval spisovatelům hájícím ušlechtilý idealismus. Z tohoto důvodu výbor neuznal některé z nejrenomovanějších tvůrců té doby, jako byli James Joyce, Lev Nikolajevič Tolstoj, Anton Pavlovič Čechov, Marcel Proust, Henrik Ibsen nebo Mark Twain, jejichž díla byla považována za pesimistická a antiutopická. Tito velikáni zemřeli, než výbor zmírnil interpretaci Nobelova testamentu a začal jeho slova vykládat jako "dílo trvalého literárního významu".

Mendělejevova tabulka
Periodická tabulka prvků je jedním z nejužitečnějších a nepochybně i nejslavnějších nástrojů chemie. Ruský chemik Dmitrij Mendělejev seřadil prvky podle hmotnosti jejich atomů, díky čemuž odvodil mnoho užitečných závěrů o podstatě hmoty, a byl s udivující přesností schopen předpovědět objev a vlastnosti deseti dosud neznámých prvků, pro něž nechal v tabulce místo. Přestože Mendělejev žil až do roku 1907, tedy ještě šest let po začátku udělování Nobelovy ceny za chemii, nikdy ji nedostal. Podle knihy The Road to Stockholm: Nobel Prizes, Science, and Scientists autor István Hargittai tvrdí, že důvodem byly zákulisní machinace jednoho z členů výboru, který s Mendělejevovou prací nesouhlasil.