Norové a Švédi se perou o odpadky, mají jich málo

Jára Cimrman trvrdil, že budoucnost patří aluminiu, zřejmě se ale mýlil. Největší perspektivu mají odpadky. Moudří Skandinávci už to vědí a používají smetí na výrobu energie. Jsou v tom tak důslední, že ho mají nedostatek a musejí ho dovážet ze zahraničí. V zimě tento problém řešilo Švédsko a nyní se přidali i Norové. Mezi oběma zeměmi tak zuří tvrdý konkurenční boj.

Švédsko je průkopníkem ve využívání odpadu. Jen čtyři procenta ho tam skončí na skládkách, většina putuje do tepláren a elektráren. Země takto získává pětinu tepla a elektřinu pro čtvrt milionu domácností.

Problém je ovšem v tom, že Švédové v posledních letech začali přemýšlet ekologičtěji a odpad svědomitě třídí. Teplárny ho tak mají nedostatek a země musí komunální odpad dovážet z ciziny. Spolehlivým dodavatelem dosud bylo Norsko - svému sousedovi dodalo smetí, ten ho spálil a nevyužitelné zbytky odvezl zpět.

Aby to nebylo tak jednoduché, odpadky teď došly i Norům, respektive hlavnímu městu. Oslo vytápí díky smetí asi půlku domácností a většinu škol. Používá k tomu i průmyslový a nemocniční odpad, ani to ale nestačí. Porozhlédnout se muselo v Anglii, Irsku a paradoxně i ve Švédsku. Možností je ale víc.

"Rád bych sem dostal nějaký ze Spojených států. Lodní doprava je levná," plánuje šéf spalovny v Oslu Pal Mikkelsen.

Švédská konkurence ale nespí. Mezi oběma zeměmi neustále pendlují lodě a nákladní auta převážející nepočítaně tun žádaného produktu. V současnosti Švédsko dováží 800 tisíc tun smetí ročně a plánuje další teplárny. Trend zachytilo i Rakousko či Německo.

"Existuje celý evropský odpadový trh - je to komodita. Jedná se o perspektivní odvětví," říká  norská poradkyně v oboru Hege Rooth Olbergsveenová.

Některá jihoevropská města, například nechvalně známá Neapol, za odvoz odpadků platí. Zřejmě se ale blíží doba, kdy firmy budou štědře platit za to, že jim někdo odpad prodá. Situace už je tak daleko, že například Norové si pečlivě vybírají - Italům dali košem a upřednostnili anglické firmy, jejichž zboží je čistší. Je to přitom oboustranně výhodná spolupráce.

"Vývoz do Norska nám pomáhá redukovat dopady zvyšování poplatků za ukladání odpadu,"  pochvaluje si mluvčí anglického Leedsu Donna Coxová.

Ne všichni jsou ale z rozkvětu nového obchodního odvětví nadšení. "Je to obrovský problém. Existuje tlak na to, aby se produkovalo stále více a více odpadu. Pomáháme sice jiným, ale to není dlouhodobé řešení," tvrdí Lars Haltbrekken z organizace Přátelé Země. Prioritou by podle něj mělo být snížení produkce odpadků a výroba energie z jiných zdrojů. Spalování odpadu je zpravidla ekology po skládkách považováno za druhé největší zlo.

Očekávat změnu v nastoleném trendu nicméně kvůli stále bujícímu konzumu v nejbližší době nelze. Evropská unie sice po svých členských státech požaduje, aby do roku 2020 recyklovaly či jinak využívaly polovinu vytvořeného odpadu, některé země (například Malta, Rumunsko, Bulharsko) přesto téměř veškerý ukládají na skládky. Průměrně na nich skončí 37 procent "eurosmetí". Na druhou stranu, v případě Spojených států je to asi polovina.