Věřím, že Evropská unie je v základě dobrý a smysluplný podnik. Ale čím déle se pohybuji v jejím bruselském jádru, klíčí ve mně různé euroskeptické pochyby. Jeden takový pochybovačný čertík na mě vykoukne vždy, když sledují aktivity rumunského komisaře pro mnohojazyčnost Leonarda Orbána.
Jeho funkce je všem tak trochu k smíchu zejména, když jeho důležitost srovnáme například s postem komisařky pro hospodářskou soutěž, která si může dovolit uvalit miliardové pokuty mocné americké počítačové firmě Microsoft.
V Bruselu se dobře ví, že "jazykové" portfolio bylo vymyšleno z nouze, aby měli komisař z dvou nejnovějších členských zemí co na práci. Rumuni pak dostali ten vskutku nejprázdnější post proto, že si dovolili oznámit jméno komisaře před tím, než nominaci konzultovali s předsedou Evropské komise. Tvrdě narazili a dostali z dvou variant tu horší.
Leonardu Orbánovi nelze jeho zanícení pro podporu jazykové pestrosti upřít. Svůj multilingualismus protlačil i při prezentaci spotu, který má fanoušky fotbalu přesvědčit, že rasismus do sportu nepatří. Podle Orbána byla reklama o mnohojazyčnosti, protože v ní vystupovali fanoušci z různých zemí Evropské unie a všichni se radovali či smutnili obdobně.
Tento týden Orbán představil svoji koncepci pro jazykovou rozmanitost. V sále neseděl skoro nikdo. A navíc měl smůlu. Ten samý den kyperská komisařka pro zdraví představila nová pravidla, jak humánněji zabíjet zvířata na jatkách. O ty byl podstatně větší zájem.
Bez ohledu na to, o jak nevýznamné portfolio jde, jazyky Unii dost stojí. Všechno tlumočení, překlady do třiadvaceti oficiálních jazyků včetně irštiny, kterou mluví jen desetina Irů, přijde na 1,1 miliardy eur ročně. Orbán se nechal v rozhovoru pro polský deník Gazeta Wyborcza v této souvislosti slyšet, že jde o daň demokracii. „Stojí to za tu miliardu. Každý v Evropské unii musí cítit, že je o něho postaráno," prohlásil Orbán.
Jistě, je třeba dbát na se o to, aby se žádný národ v Unii necítil jazykově upozaděn. Je jasné, že každý občan EU by měl mít k dispozici evropské zákony ve své mateřštině.
Ale každý den jsem právě v Bruselu svědkem toho, jak tisíce papírů obsahující překlady tahající za uši letí do koše, aniž by se na ně kdokoli podíval. Desítky tlumočníků tlumočí často naprázdno. Což je pak svádí dané texty zkracovat bez ohledu na přesnost. Nahrávky některých mírně řečeno odbytých tlumočení se dostaly i na veřejnost.
Můj problém s Evropskou unií je, že často nezná míru jak v chrlení často zbytečných regulí a důslednosti zajistit skutečně stejné podmínky pro všechny.
Foto: tisková služba EK a EP
