Byl to trochu šílený nápad, ale vyšel. Přes časem jsem se vypravila na značně neklidné vlny Atlantiku, kousek od Lisabonu lovit ryby. Vlastně jsem spíše překážela dvěma ostříleným rybářům Joaquinovi a Sergejovi, kteří sváděli každodenní souboj s nevypočitaleným živlem.
Už tehdy si stěžovali, jak je neznámí úředníci kdesi v suchém a teplém Bruselu svazují kvótami, jak se z nich stává nejohroženější profesní druh.
Tato tvrdá a nelítostná práce je celý jejich život, říkali mi.
Skromný úlovek té dlouhé noci v rozbouřených vodách rozhodně nesvědčil o tom, že by právě tato malá loďka s tradičními sítěmi a kladkou mohla způsobit téměř vyhynutí až třiceti mořských druhů. Jejich plavidlo možná ne, ale stále dokonalejší technologie pro lovení ryb a celkově velké množství lodí léta decimuje rybí hejna v mořských vodách kolem Evropy.
Rybolov svázaný kvótami a subvencemi se ocitl v začarovaném kruhu. Nadměrný výlov dospěl tak daleko, že se mořské vody vyprázdnily. Kdysi bohatá hejna tresek jsou minulostí.
Evropská unie už nyní omezuje výlov limity, rybáři jsou povzbuzováni pověsit své živobytí na hřebík za tučné odstupné. Starý kontinent zároveň přichází o jednu z nejtradičnějších a nejstarších profesí.
Nyní se snaží EU přijít s novou ráznou reformou poměrů v rybolovu. Zásadně se má snížit počet lodí, zbývající subvence rybářům včetně příplatků na palivo mají být zrušeny a za porušování pravidel mají přijít tvrdší tresty.
Něco takového bude velice těžké prosadit, pro politiky v zemí s rybolovem jde o citlivé téma. Rybáři nepochybně popustí uzdu svému hněvu. Už teď si stěžují, že je stávající pravidla přivádějí na buben. Proto také francouzští rybáři minulý týden blokovali přístavy v kanálu La Manche.
"Od doby, co jsme vstoupili do Evropské unie, se počet naší rybářské flotily zmenšil o polovinu," stěžuje si šéf lisabonského syndikátu rybářů Joaquim Gil Sousa Piló.
Naopak ekologické organizace jsou nespokojené, že reforma nejde dost daleko, a očekávají, že plán nejspíš ztroskotá na krátkodobých zájmech vlád členských států.
"Evropská rybářská politika je prohnilá až na kost, Evropská unie to ví, ale přesto dál pokračuje v pouhém lovení odpovědí," poznamenala Saskia Richartzová z Greenpeace EU. Podle ní by se měl počet rybářských lodí snížit o polovinu. To Evropská komise se zatím ani neodvážila přijít s konkrétním počtem.
Pro vnitrozemské Čechy je rybářská politika EU jaksi vzdálené téma. Navíc ani nejsou nejnadšenější strávníci ryb. Přesto v Evropské unii snad neexistuje vedle podobně komplikované zemědělské politiky žhavější téma, vyvolávající takové vášně. Když se každý prosinec sejdou na jednání v Bruselu ministři zodpovědní za rybolov, vzrušené debaty o kvótách pro nadcházející rok se obvykle protáhnou do noci, než se dojde ke kompromisu.
Pravidla pro rybolov v Evropské unii jako zemědělská politika připomíná zašmodrchanou rybářskou síť, která se spíše čím dál více zaplétá.
Rybáři chtějí lovit, ale pokud budou pokračovat v současném tempu, nebudou mít za pár let co z moře v sítích tahat a Evropané budou jíst ryby dovezené odkudsi z Číny. Ostatně už teď dvě třetiny ryb, které jíme, pocházejí z mimoevropských vod.
Evropská rybářská politika vznikla před pětadvaceti lety, aby vnesla do mořských vod jasná pravidla, kde kdo a kolik může lovit ryb. Jak vidíme dnes, katastrofálně selhala, prostě proto, že ryb je žalostně málo. Kvůli ní do unie odmítá vstoupit Norsko a také Island, protože nechtěly otevřít své vody dravým rybářům z jiných zemí. Dnes vědí, že pokud jde o ryby, udělali dobře. Však také právě do Portugalska se většina tresek dováží právě z Norska.
Foto: tisková služba EK
