O slabosti eurokomisařů nejen pro jachty

Nejen čeští politici, ale i evropští komisaři mají různé slabosti. Jedna se ale v jejich případě opakuje až příliš často. Bruselské euroministry osudově přitahují luxusní jachty plující v nádherných mořích za teplých paprsků slunce, kterých je v Bruselu spíše pomálu. Ukazuje se ale, že jde o nebezpečný koktejl.

Mnohamilionové elegantní domečky na vodě totiž obvykle patří hodně bohatým lidem s konkrétními zájmy. Komisaři se tak mohou snadno ocitnout v podezření z konfliktu zájmu, oni sami si to ovšem nemyslí.

Své ví předseda Evropské komise José Barroso a naposledy nyní už exkomisař pro obchod Peter Mandelson.

Jeho letní pobyt na jachtě ruského aluminiového krále Olega Děripasky Queen K oživil diskusi o bezmála deset let starém etickém kodexu, podle kterého by se měli eurokomisaři řídit. Podle tohoto kodexu se mají za každých okolností vyhýbat riziku střetu zájmu, protože jen tak si zajistí nezpochybnitelnou nezávislost. Ukázalo se ale, že stačí říci, že šlo o soukromou záležitost, a pohoršení po nějaké době přebije jiná aktuálnější kauza.  

Mandelson, zdá se, se ale ne a ne poučit. Na jachtě už byl v roce 2004, v době, kdy na něm jeho nový komisařský talár ještě usychal. Plavil se tehdy u bohatých přátel na jejich lodi ve vodách Karibského moře. Podle kodexu komisař musí přiznat dárek, jehož hodnota přesahuje 150 eur. Kdyby si musel za podobnou dovolenou zaplatit, jistě by zaplatil mnohonásobně více.

Podobného přešlapu se dopustil i sám předseda Evropské komise José Barroso. Právě byl jmenován šéfem evropské exekutivy, když přijal pozvání na plavbu jachtou, která patří řeckému magnátovi Spiro Latsisovi. Barroso trval, že jde o starého přítele a dovolená byla veskrze soukromá záležitost. Přesto čelil v Evropském parlamentu hlasování o důvěře.

V těchto případech zdaleka nejde jen o to, že komisaři pobyli někde zadarmo a dárek nepřiznali. Ve všech případech vyplulo na povrch podezření, že hostitelská strana dostala cosi na oplátku. Brusel zrovna schválil Latsisovi státní pomoc pro jeho rejdařství.

Také Mandelson tvrdí, že jeho kontakty s nejbohatším ruským oligarchou jsou čistě společenské. Jenže se ukázalo, že komise v té době rozhodovala o snížení evropských cel na dovoz hliníku z Ruska. A světe div se, cla spadají do portfolia komisaře pro obchod, kterým Mandelson ještě donedávna byl, než ho Gordon Brown povolal zpět do britské vlády.

Podezření z konfliktu zájmů prošlo i komisaři pro průmysl Günteru Verheugenovi. V jeho případě jde o kauzu o něco pikantnější: povýšil svoji dosud veřejně nepřiznanou milenku Petru Erlerovou na šéfku kabinetu, tedy na post, který někdy bývá vlivnější než komisař sám.

A navíc Erlerová dostala významně přidáno. Verheugen opakovaně popřel, že by ho s Erlerovou, s níž se opaloval na nudistické pláži, pojilo více než přátelský vztah.

Podle některých názorů si komisaři špatně vykládají, že kodex správného chování se vztahuje jen na tu část dne, kdy sedí za svým pracovním stolem či vedou oficiální jednání. Ozývá se proto volání po zpřísnění podmínek, aby se jim nemohl každý tak snadno vyhnout. Změny ovšem žádají hlavně hlasy z Evropského parlamentu, který zrovna není příkladem bezúhonnosti a transparentnosti.

Na závěr se ale nedokážu ubránit dojmu, že pochybné počínání některých komisařů je stále slabým odvarem toho, kam se nechají zvát či s kým se stýkají čeští politici. Na zmíněných jachtách se v ten den alespoň nestřílelo.

Foto: AP a tisková služba EK