Mručící medvěd
Obavy Pobaltí z Rusa. Dobrý, byť malý kšeft pro zbrojaře

O skutečných hrozbách, které představuje pro tři malé pobaltské země Rusko, se lze dlouze přít. Že má Kreml zájem o teritorium Litvy, Lotyšska či Estonska, toho se zatím nebojí ani mnozí Pobalťané-Nerusové. Znepokojení vzhledem k vývoji kolem Ukrajiny tady bezpochyby je a část pobaltských politiků se z něho snaží vytěžit. Jde jak o zvýšení zájmu o tyto země, tak o posílení možností jejich obrany. Ty jsou dosud velmi skrovné. Pobaltské pidiarmády se spíše symbolickou výzbrojí by Rusové, kdyby chtěli, převálcovali za několik hodin.

Vilnius, Riga a Tallinn už týdny a měsíce sledují zvýšenou ruskou vojenskou aktivitu blízko svých hranic - mořských i pozemních. Zčásti je nicméně pochopitelná, neboť například Balt má pro Moskvu v řadě směrů velký strategický význam. Vojenský i ekonomický.

To, co však Rusové už nějakou dobu předvádějí, je třeba podle Varšavy "bezpříkladné".

Vzdušná kontrola uskutečňovaná zeměmi NATO zachycovala, jak uvádí aliance,  jen začátkem prosince denně až 30 ruských vojenských strojů, jež letěly nad Baltem nebo u hranic Norska s vypnutými transpondéry.

Litva třeba uvedla své jednotky do zvýšené bojové pohotovosti poté, co bylo na moři odhaleno 22 ruských vojenských lodí a jedna těžce ozbrojená korveta se přiblížila k litevské hranici na pouhých pět kilometrů.

Jak už řečeno, pobaltské armády nemají vojensky proti Moskvě téměř co postavit. V případě ruské agrese by šlo spíše jen o zadržování ofenzivy pokud možno tak dlouho, dokud nedorazí podpora ze strany transatlantických partnerů.

Litevský vojenský expert Alexandras Matonis pro agenturu AFP vysvětluje: "Při agresi proti pobaltským státům, kdy by začaly platit obranné plány NATO, by to ještě chvíli trvalo, než by spojenci reagovali." Země by proto měly být schopny samy odvrátit první vlnu agrese.

"Současná bezpečnostní situace zůstane ještě nějakou dobu zachována. Není to jen perioda špatného počasí, jde o změnu klimatu," hodnotí estonský premiér Taavi Rõivas vývoj na severovýchodní hranici Evropské unie.

Po rozpadu Sovětského svazu vstoupily pobaltské státy roku 2004 jak do bruselského spolku, tak do Severoatlantické aliance. "Přítomnost NATO v Pobaltí musí zůstat zachována a zvýšena," prohlásil Rõivas při návštěvě Spojených států, kde tlačil hlavně na zbrojní kontrakty. 

Velitel americké armády v Evropě, generálporučík Frederick Hodges, v listopadu při návštěvě Vilniusu uvedl, že vojáci USA zůstanou v Polsku, Litvě, Lotyšsku a Estonsku i v roce 2015, aby krotily ruskou agresi. Aktuálně jde o zhruba 600 vojáků, kteří jsou ve zmíněné oblasti rozmístěni od letošního dubna. Washington však zatím prohlašuje, že tady neplánuje stálý vojenský kontingent.

Vyplývá z logiky věci, že od ruské anexe Krymu a vměšování se Moskvy do konfliktu na východě Ukrajiny zaznamenávají pobaltské země skokový nárůst v nákupů zbraní a obecně armádní výstroje. Činí se hlavně Estonci a Lotyši.

Estonský ministr obrany Sven Mikser tak čerstvě podepsal největší zbrojní kontrakt v historii své zemičky, jež čítá pouhé 1,3 miliony obyvatel, což je zhruba tolik, kolik lidí žije v Praze. Tallinn nakoupil za celkem 138 milionů eur (asi 3,9 miliardy Kč) 44 tanků typu CV90 a šest leopardů z Nizozemska.

Krátce předtím si Estonci objednali v USA za 40 milionů dolarů (zhruba 880 milionů Kč) 40 systémů Stinger. Jde o protiletadlový přenosný raketový komplet země-vzduch. Proti Rusům slavily tyto rakety úspěchy už v Afghánistánu, když je do výzbroje dostali mudžáhídové.

Lotyšsko koupilo v srpnu v Británii za 48 milionů eur (1,32 miliardy Kč) 123 vojenských vozidel a v listopadu podepsalo s Nory smlouvu za více než čtyři miliony eur (přes 110 milionů Kč) na nákup 800 protitankových systémů a 100 nákladních aut.

Litva si v září pořídila z Polska za 34 milionů eur (asi 935 milionů Kč) přenosné protiletadlové systémy Grom. Vilniusu současně oznámil, že si za dalších 16 milionů eur (asi 440 milionů Kč) koupí v USA protitankové střely.

Vojenské výdaje tři pobaltských států za pouhých šest měsíců dosáhly přibližně 300 milionů eur (asi 8,25 miliardy Kč). Tamní politika tak zásadně změnila svůj přístup k výdajům na obranu. Příslušné rozpočty se odpovídajícím způsobem zvýšily.

Celkový rozpočet na obranu, který v pobaltských státech činil v roce 2014 zhruba 1,2 miliardy eur (zhruba 33 miliard Kč) zůstává však ve srovnání s ruským sousedem maličký. Nakolik je známo, činil letošní vojenský rozpočet Moskvy plus minus 60 miliard eur.

Za USA, respektive NATO, však Rusko se svými výdaji na armádu zaostává o mnoho stovek miliard eur.

Pokud jde o vztah k Ruské federaci a Rusům obecně, mají však co zlepšovat i zmíněné tři země v Pobaltí - především Lotyšsko a Estonsko. Zloba Moskvy na ně ohledně přístupu k tamním početným ruským menšinám je v řadě směrů oprávněná.

Původem Rusové nejsou dodnes do lotyšské a estonské společnosti řádně integrováni a mnozí z nich jsou vystaveni různým formám útisku a znevýhodňování. Etničtí Rusové například nemohou často ani volit, ani volně cestovat po EU.