Po nedávném odhalení, že pro švédský nábytkářský gigant IKEA pracovali východoněmečtí političtí vězni, se veřejnosti otevírá další otřesná kapitola spolupráce vládců socialistické NDR se západními firmami. V osmdesátých letech 20. století si západoněmecké farmaceutické koncerny objednaly v Německé demokratické republice 165 klinických studií léků.
O tom, že na nich zkoušejí nějaký medikament, neměli zjevně mnozí pacienti ani tušení. Stali se nedobrovolnými pokusnými králíky Západu.
Uvádí to berlínský deník Der Tagesspigel, který má k dispozici příslušné dokumenty ministerstva zdravotnictví NDR (NDR existovala v letech 1949 až 1990). Vyplývá z nich, že klinické studie léků si u východoněmeckého režimu objednalo v letech 1983 až 1989 přes 50 západních firem.
Patří k nim mimo jiné koncerny Bayer a Schering, Hoechst (dnes Sanofi), Boehringer Ingelheim nebo Gödecke (dnes Pfizer). Za každou z celkem 165 studií dostávala východoněmecká vláda až 860 tisíc západoněmeckých marek (DM).
Každé studie se v nemocnicích NDR účastnila v průměru stovka lidí. Celkem jich tedy byly tisíce. Léky se zčásti testovaly na pacientech, kteří o tom neměli tušení. Kolik jich skutečně bylo, nelze z dostupných dokumentů vyčíst.
List Der Tagesspiegel má informace o sedmi případech, kdy bývalí pacienti uvádějí, že o své roli testované(ho) nevěděli.
Německá televize MDR (Mitteldeutscher Rundfunk; patří k ARD) nedávno vysílala dokument, v němž informovala o několika konkrétních neinformovaných pacientech. Patřil k nim i tehdy šedesátiletý Gerhard Lehrer.
Roku 1989 ho kvůli infarktu léčili v nemocnici v Drážďanech. Jeden z vedoucích lékařů mu předepsal jakési tablety a řekl, že jde o zcela zvláštní lék, který má jen on a není k dostání v lékárnách. Manželka pana Lehrera vzpomíná, že stav jejího muže se tehdy zhoršil. A za dva roky zemřel. Na infarkt.
Paní Annelise Lehrerová si několik tablet schovala a dala je k dispozici redaktorům MDR, kteří je nechali prozkoumat v laboratoři. Vyklubalo se z nich placebo od frankfurtského koncernu Hoechst. Profesí učitel tedy neužíval skutečný lék, ale neúčinný preparát.
Na dotaz berlínského listu několik oslovených farmaceutických firem sdělilo, že vše se dělo podle tehdejších standardů. Do jaké míry věděly o této praxi úřady ve Spolkové republice Německo, je nadále nejasné.
Dieter Großklaus, který byl od roku 1985 šéfem Spolkového zdravotního úřadu, jenž byl odpovědný za schvalování léků, na dotaz deníku Der Tagesspiegel odpověděl: "Oficiálně jsem o farmaceutických studiích v NDR nic nevěděl." Z toho lze ovšem usoudit, že neoficiálně o nich informován byl.
Vinu na testování nových medikamentů na nevědoucích pacientech v NDR ovšem nenesou jen západoněmecké farmaceutické koncerny. Přinejmenším stejnou odpovědnost má tehdejší vedení NDR, které v úpěnlivé snaze získat devizy umožňovalo lékařské pokusy na svých občanech.
