Vůdce bude zuřit
Objevili první protinacistický film. Hitler je Američan
13.06.2013 08:05
O intrikách a rejdech Adolfa Hitlera se Američané mohli dozvědět už roku 1934, a to v kině. Ve Spojených státech se tehdy začal promítat vášnivý antináckovský snímek. Údajně první kritika vůdce a jeho souputníků na filmovém plátně se však nelíbila ani americkým obdivovatelům fýrera, ani kritikům. Dílo bylo tak mizerné, že se minulo účinkem. Z dnešního pohledu působí až komicky.
Adolf Hitler byl sotva několik měsíců kancléřem (od 30. ledna 1933) a už jemu a jeho věrným hrozila velká blamáž na filmovém plátně. Dnešním jazykem by to šlo snad nejlépe vyjádřit slovy: katastrofa pro vůdcovu image.
Reklama na film slibovala dokonce interview s Hitlerem v den, kdy jeho nacionální socialisté (NSDAP) zaznamenali ohromující zisky v říšských volbách 5. března roku 1933. Premiéra snímku byla přibližně o rok později v newyorském Mayfair Theatre.
Důkladnost, s jakou však byl po premiéře film Hitler's Reign of Terror (Hitlerova vláda teroru) zakazován a nepromítán kvůli autocenzuře, překvapila i profesora a filmového historika Thomase Dohertyho z Brandeisovy univerzity ve Walthamu (Massachusetts), který po filmu pátral.
Dlouho nemohl najít ani jedinou jeho kopii. Na osm desítek let se film ztratil. Šedesát minut dlouhé dílo teď spíše náhodou objevili pracovníci Královského belgického filmového archivu - dnešní Cinematek. Film ležel dlouho nepovšimnut v jednom regálu za chlazenou místností. Jak se tam dostal, není známo.
Je možné, že si ho kdysi objednal k promítání nějaký belgický distributor filmů. Poté se však zřejmě zalekl jeho výbušného obsahu a po dodání do Belgie si ho nevyzvedl na celnici. Odtamtud asi snímek putoval do královského archivu.
Film natočil Cornelius Vanderbilt mladší, potomek známé a bohaté rodiny amerických podnikatelů. To juniorovi otevíralo dveře, do nichž se většina jiných neměla šanci dostat. Když se mu nevedlo jako vydavateli, nakoupil drahé filmové zařízení a vyrážel na cesty kolem světa.
Natočil rozhovory s řadou slavných lidí, mezi nimi byl Al Capone, Benito Mussolini, Stalin a papež Pius XI. V Německu se setkal korunním princem Vilémem pruským a v Nizozemsku s jeho otcem v exilu, císařem Vilémem II.
Vanderbiltův dokument o Hitlerovi a jeho říši byl ovšem pestrým, podivným slepencem. Protože mu část natočeného materiálu údajně zabavili němečtí celníci na hranici s Francií, pomohl si tvůrce tím, že v dokumentu použil historické záběry z první světové války, části nacistických propagandistických filmů a dále pak některé scény dotočené doma, spíše v laciných a úsměvných kulisách.
K dotočeným scénám patří i krátký rozhovor s Hitlerem. Vůdce v něm pronáší vzkaz k Američanům. Pak se ho reportér zeptá: "A co je s židy, excelence?" Hitler udělá vyhýbavý krok, vypadá dotčeně, pak zvedne sebevědomě a arogantně hlavu a řekne: "Moji lidé na mě čekají."
Hitler, přesněji jakoby Hitler, mluví překvapivě plynnou angličtinou.
Hitler a hollywoodští - bratři v triku
Vanderbilt svému dokumentu dělal v amerických médiích velkou propagaci ještě před svým návratem z Německa do USA. "Hitler bude běsnit, až obrázky Cornelia Vanderbilta poprvé v této zemi ukážou útisk židů nacisty," hlásal například newyorský list Motion Picture Daily.
Reakce byla opravdu prudká, avšak především ze strany samotného Německa. Říšští ambasadoři ve světě byli nanejvýš pobouřeni. Ve Francii dokument kvůli vztahům Paříž-Berlín raději zakázali. Rozhořčení Němců a jejich diplomacie bylo o to větší, že takový "úder" z USA v Berlíně nečekali.
Filmy kritické vůči Německu a nacismu totiž nepatřily do repertoáru Hollywoodu. Důvod byl prostý, šlo hlavně o byznys. Aby si americký filmový průmysl udržel pokud možno co nejširší odbytiště ve světě, dohodla se branže roku 1930 na cenzurním katalogu.
Filmaři v USA si sami zakázali snímky, které by měly provokativní a štvavý účinek vůči jiným národům.
V praxi to znamenalo, že se filmaři zřekli jakékoli kritiky jiných států a jejich obyvatel. Velké koncerny Hollywoodu se dokonce roku 1933 dohodly s nacistickým režimem, že se ve svých dílech zdrží jakékoli kritiky Hitlera.
Autocenzura se však týkala jen velkých producentů, ti malí, jako byl i Vanderbilt, si mohli dělat, co chtěli. To však neznamenalo, že by v díře na trhu uspěli.
Zklamání z Hitlerovy vlády teroru bylo tím větší, oč větší bylo očekávání. Média byla po premiéře filmu vesměs velmi kritická, psalo se až o fiasku. Někteří kritici chválili alespoň dobrou vůli tvůrce, jenž se snažil světu ukázat, co je vlastně Hitler zač.
Na některých místech USA promítání pseudodokumentu zakázali, jinde ho viděli diváci v kratší, cenzurované verzi.
Film popudil i Američany, kteří s vůdcem sympatizovali.
Filmový expert Doherty si filmu nicméně cení i se všemi jeho nedostatky. Vanderbilt junior podle něj konfrontuje diváky s problematikou Hitlera a židů. Bylo to poprvé, zdůrazňuje Doherty, kdy se americký film pokusil tematizovat nebezpečí, jež vycházelo z nacionálního socialismu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.