Ve středoevropských zemích takzvané visegrádské čtyřky (V4 - Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko) převažuje podle studie nespokojenost obyvatel s politickou a ekonomickou situací. Nejlépe hodnotí vývoj ve své zemi Poláci, následují Češi a na dalších místech pomyslného žebříčku skončili Slováci a Maďaři, informoval bratislavský Institut pro veřejné otázky, který se na projektu podílel.
"Výzkum ukázal, že politická mentalita a vnímání reality jsou (ve visegrádských zemích) velmi podobné. Navzdory tomu, že v reálném životě se nedějí identické věci, tak občané mají tendenci vnímat situace velmi podobně. Ve všech zemích převažuje pocit značné nespokojenosti se směřováním země," řekla novinářům socioložka Zora Bútorová k výsledkům sondáží, které se v zemích visegrádské čtyřky uskutečnily letos v létě.
Obyvatelé zemí V4 také pociťují vysokou nedůvěru k politickým stranám, parlamentu či vládě. V Česku na rozdíl od ostatních zemí regionu převažuje negativní hodnocení Evropské komise a Evropského parlamentu než národní vlády a parlamentu.
Ve státech visegrádské čtyřky je značně rozšířený názor, že politici mají v rukou veškerou moc a že je obyčejný člověk bezmocný. Zároveň ve všech sledovaných zemích asi polovina občanů zastává názor, že je lépe v politice se neangažovat, protože by si mohli spálit prsty.
Češi a Slováci se podle sondáže zajímají o politiku méně než Poláci a Maďaři. Zatímco v Česku a na Slovensku zájem o dění v celostátní politice mají zhruba dvě třetiny obyvatel, v Polsku jsou to více než tři čtvrtiny a v Maďarsku až 85 procent obyvatel.
Většina obyvatel Česka, Slovenska, Maďarska a Polska se podle sondáže přihlásila k poskytování pomoci sousedům a přátelům, dále k údržbě veřejné zeleně a k účasti na různých sousedských aktivitách.
Ze slovenské části studie vyplývá, že za nejdůležitější změny od pádu komunismu v roce 1989 v tehdejším Československu označili Slováci vstup země do Evropské unie, zavedení eura a otevření hranic. Zhruba třetina odpovědí ohledně hodnocení změn byla formulována negativně, a to kvůli přesvědčení o nepříznivých sociálních dopadech ekonomické transformace, dále kvůli nezaměstnanosti, korupci a klientelismu.
